Články / Recenze

Vývoj nezastavíš (Arctic Monkeys)

Vývoj nezastavíš (Arctic Monkeys)

Anna Libánská | Články / Recenze | 25.09.2013

Horká indie vlna se přelila přes arktické břehy, a pokud Arctic Monkeys nechtěli nadobro zůstat u ledu uprostřed mrazivé pustiny, museli se chopit vesel a vydat se hledat nový teplý proud. Pochopili, že pokud chtějí navázat na předchozí úspěchy, musí ze sebe vydat něco víc a vytasili se s poctivými rockovými riffy, vsadili na silné refrény a lehce zapamatovatelné melodie.

Název alba si opičáci vypůjčili od Velvet Underground, kteří použili zkratku VU k pojmenování své kompilace téměř před 30ti lety. A v některých písních připomínají Velvety i hudebně, čemuž napomáhá hlavně zabarvení hlasu Alexe Turnera, který místy připomíná Lou Reeda (taková Mad Dogs by se na Loaded vyjímala dokonale). Deska AM je vyzrálejší, rejstříky pestřejší. Je mixem nyní tak populární psychedelie okořeněné nenuceným, a přitom líbivým popem, r’n’b a zabalená do rockového hávu. Arctic Monkeys srší nábojem a rozhodně nevykrádají sami sebe nebo někoho jiného, v určitých polohách byste je nejspíš ani nepoznali.

Možná i proto jsou recenze tak protichůdné. Nejlepší deska Arctic Monkeys? Nebo nejlepší deska dekády? Byla bych na superlativa velmi opatrná, raději si řekněme, co toto album není – generační výpověď. Arctic Monkeys byli po několik let hlasem mladé dospívající generace, ovšem leckteré pasáže na AM znějí jako stránky z deníku zastydlého puberťáka, přesto nepostrádají poetičnost a obraznost (Arabelle). I třicátník může plnit šuplíky básničkama.

Je hloupé do smrti zpívat o prvních láskách a mladických rebeliích, ale hezky se to poslouchá, a kluci to dobře vědí. To, že kapela dospěje a někam se posune, neznamená, že začne parafrázovat Aristotela a rozjímat nad globálním oteplováním, nelze se však ubránit pocitu, že starší texty byly mnohem uvěřitelnější. Fráze typu ,,Chci být tvůj vysavač, vdechnout tvůj prach“ působí spíše jako póza, kterou se arktické opičky pokoušejí vymazat ze své minulosti image vlasatých a zarostlých folkařů, s níž se prezentovali na minulém albu. Pro sichr se ještě ostříhali, nagelovali si vlasy a najali osobního stylistu (novinářská spekulace).

Póza nepóza, funguje jim to. Můžete se kroutit jak chcete, ale deska nemá jediné slabé místo, AM je jízda od začátku do konce. Nešokuje, nesnaží se přijít s něčím novým. Je chytlavá (minimálně chytlavější než předchozí Suck It And See ), stravitelná a bude vás bavit i po několikátém poslechu. Ano, bavit, Arctic Monkeys si nekladou za cíl být intelektuální kapelou, pod jejíž slupku pronikne jen pár vyvolených. Je to hudba pro běžné posluchače, kteří neholdují Justinovi a které Miley olizující kladivo na demoliční kouli nechává docela chladnými. O schopnosti opičáků oslovovat masy ostatně svědčí i přední umístění songu Do I Wanna Know? v hitparádě BBC a závratná rychlost, jakou AM mizí z britských pultů.

Pokud nedáte dopustit na první alba, je možné, že z AM nebudete nadšení. Kapela ovšem nemůže ustrnout ve svém vývoji. A fanoušci by taky neměli.

Info

Arctic Monkeys – AM (Domino Records, 2013)
www.arcticmonkeys.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace