Články / Reporty

Vznášet se ve své pravé podstatě (Hidden Orchestra)

Vznášet se ve své pravé podstatě (Hidden Orchestra)

blueskin | Články / Reporty | 29.11.2017

Skotští Hidden Orchestra patří ke kapelám, které u nás koncertují tak často, že to skoro zavání nějakým Kosheen efektem. Naštěstí ale jen zavání - soubor kolem principála Joea Achesona rozhodně není z těch, kteří by tuzemské koncerty vyhledávali proto, že se jim v domovské Británii dlouhodobě nedaří protnout s poptávkou publika. Vazby, které k naší zemi kapelu poutají, jsou především kreativního rázu. Na jejich deskách pravidelně hostují čeští umělci v čele s Tomášem Dvořákem (Floex) a v poslední době stále častěji i Clarinet Factory.

Floex v minulosti s Hidden Factory na jejich českých koncertech rovněž vystupoval, při pražské zastávce jejich letošního turné zněl ale jeho klarinet pouze ze záznamu. Clarinet Factory byli zase přítomni v podobě dvou remixů, kterými Acheson a spol. přispěli do jejich diskografie. Tahle česko-britská linka tak byla během koncertu stále přítomna, navíc ji principál neustále zdůrazňoval v promluvách mezi skladbami. Bylo tudíž velmi snadné (a navíc vrcholně příjemné), připadat si při vystoupení zahraniční kapely jako součást hudebně vyspělého národa.

Tím hlavním tu ale byla pochopitelně hudba. Koncerty Hidden Orchestra jsou vyhlášené tím, jak se při nich jazzově-ambientní studiový materiál mění v energií sršící směs jazzu, elektroniky a postrocku. Vizuálně nejatraktivnější součástí dění na pódiu je dvojice bubeníků, které doplňuje trojice muzikantů v čele s Achesonem. Ten si od obsluhy předtočených hudebních prvků odskakoval ke kontrabasu a za svého vyvýšeného stanoviště působil dojmem ředitele celého orchestru.

fotogalerie z koncertu tady

Výrazným přínosem bylo zapojení pianistky a houslistky Poppy Ackroyd, která během večera dokázala, že dokáže obstát jak v roli sólistky, tak coby součást většího celku. Největší síla Hidden Orchestra je právě ve schopnosti jednotlivých členů přispět svým umem k finálnímu výrazu kapely, aniž by přitom dávali své mistrovství přespříliš najevo. Jakmile se ale na některého hudebníka zaměříte a sledujete chvíli jeho výkon, dojde vám, že v tomhle souboru neexistuje jediný slabý článek.

Čistě klavírní zahajovací set Poppy Ackroyd byl ve znamení chystané desky Resolve. Stylově se skladby Ackroyd vymykají snivému ambientnímu pojetí postklasického klavírního komponování, jaké známe třeba od Nilse Frahma. Spíše se blíží takovému Hauschkovi, se kterým hudebnici pojí záliba v rytmickém hraní napodobujícím postupy elektronické taneční hudby. Absence vokálů umožňuje soustředit se jen na spektrum zvuků, které se rodí z naprostého souznění Ackroyd s jejím nástrojem. “Chtěl bych se stát hudbou a jen tak se vznášet ve své pravé podstatě,” zpívával kdysi Filip Topol. Myslím, že takhle nějak to jeho vznášení musí vypadat.

Info

Hidden Orchestra (uk)
26. 11. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Kateřina Jarošová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.