blueskin | Články / Reporty | 29.11.2017
Skotští Hidden Orchestra patří ke kapelám, které u nás koncertují tak často, že to skoro zavání nějakým Kosheen efektem. Naštěstí ale jen zavání - soubor kolem principála Joea Achesona rozhodně není z těch, kteří by tuzemské koncerty vyhledávali proto, že se jim v domovské Británii dlouhodobě nedaří protnout s poptávkou publika. Vazby, které k naší zemi kapelu poutají, jsou především kreativního rázu. Na jejich deskách pravidelně hostují čeští umělci v čele s Tomášem Dvořákem (Floex) a v poslední době stále častěji i Clarinet Factory.
Floex v minulosti s Hidden Factory na jejich českých koncertech rovněž vystupoval, při pražské zastávce jejich letošního turné zněl ale jeho klarinet pouze ze záznamu. Clarinet Factory byli zase přítomni v podobě dvou remixů, kterými Acheson a spol. přispěli do jejich diskografie. Tahle česko-britská linka tak byla během koncertu stále přítomna, navíc ji principál neustále zdůrazňoval v promluvách mezi skladbami. Bylo tudíž velmi snadné (a navíc vrcholně příjemné), připadat si při vystoupení zahraniční kapely jako součást hudebně vyspělého národa.
Tím hlavním tu ale byla pochopitelně hudba. Koncerty Hidden Orchestra jsou vyhlášené tím, jak se při nich jazzově-ambientní studiový materiál mění v energií sršící směs jazzu, elektroniky a postrocku. Vizuálně nejatraktivnější součástí dění na pódiu je dvojice bubeníků, které doplňuje trojice muzikantů v čele s Achesonem. Ten si od obsluhy předtočených hudebních prvků odskakoval ke kontrabasu a za svého vyvýšeného stanoviště působil dojmem ředitele celého orchestru.
fotogalerie z koncertu tady
Výrazným přínosem bylo zapojení pianistky a houslistky Poppy Ackroyd, která během večera dokázala, že dokáže obstát jak v roli sólistky, tak coby součást většího celku. Největší síla Hidden Orchestra je právě ve schopnosti jednotlivých členů přispět svým umem k finálnímu výrazu kapely, aniž by přitom dávali své mistrovství přespříliš najevo. Jakmile se ale na některého hudebníka zaměříte a sledujete chvíli jeho výkon, dojde vám, že v tomhle souboru neexistuje jediný slabý článek.
Čistě klavírní zahajovací set Poppy Ackroyd byl ve znamení chystané desky Resolve. Stylově se skladby Ackroyd vymykají snivému ambientnímu pojetí postklasického klavírního komponování, jaké známe třeba od Nilse Frahma. Spíše se blíží takovému Hauschkovi, se kterým hudebnici pojí záliba v rytmickém hraní napodobujícím postupy elektronické taneční hudby. Absence vokálů umožňuje soustředit se jen na spektrum zvuků, které se rodí z naprostého souznění Ackroyd s jejím nástrojem. “Chtěl bych se stát hudbou a jen tak se vznášet ve své pravé podstatě,” zpívával kdysi Filip Topol. Myslím, že takhle nějak to jeho vznášení musí vypadat.
Hidden Orchestra (uk)
26. 11. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Kateřina Jarošová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.