Články / Reporty

Vznášet se ve své pravé podstatě (Hidden Orchestra)

Vznášet se ve své pravé podstatě (Hidden Orchestra)

blueskin | Články / Reporty | 29.11.2017

Skotští Hidden Orchestra patří ke kapelám, které u nás koncertují tak často, že to skoro zavání nějakým Kosheen efektem. Naštěstí ale jen zavání - soubor kolem principála Joea Achesona rozhodně není z těch, kteří by tuzemské koncerty vyhledávali proto, že se jim v domovské Británii dlouhodobě nedaří protnout s poptávkou publika. Vazby, které k naší zemi kapelu poutají, jsou především kreativního rázu. Na jejich deskách pravidelně hostují čeští umělci v čele s Tomášem Dvořákem (Floex) a v poslední době stále častěji i Clarinet Factory.

Floex v minulosti s Hidden Factory na jejich českých koncertech rovněž vystupoval, při pražské zastávce jejich letošního turné zněl ale jeho klarinet pouze ze záznamu. Clarinet Factory byli zase přítomni v podobě dvou remixů, kterými Acheson a spol. přispěli do jejich diskografie. Tahle česko-britská linka tak byla během koncertu stále přítomna, navíc ji principál neustále zdůrazňoval v promluvách mezi skladbami. Bylo tudíž velmi snadné (a navíc vrcholně příjemné), připadat si při vystoupení zahraniční kapely jako součást hudebně vyspělého národa.

Tím hlavním tu ale byla pochopitelně hudba. Koncerty Hidden Orchestra jsou vyhlášené tím, jak se při nich jazzově-ambientní studiový materiál mění v energií sršící směs jazzu, elektroniky a postrocku. Vizuálně nejatraktivnější součástí dění na pódiu je dvojice bubeníků, které doplňuje trojice muzikantů v čele s Achesonem. Ten si od obsluhy předtočených hudebních prvků odskakoval ke kontrabasu a za svého vyvýšeného stanoviště působil dojmem ředitele celého orchestru.

fotogalerie z koncertu tady

Výrazným přínosem bylo zapojení pianistky a houslistky Poppy Ackroyd, která během večera dokázala, že dokáže obstát jak v roli sólistky, tak coby součást většího celku. Největší síla Hidden Orchestra je právě ve schopnosti jednotlivých členů přispět svým umem k finálnímu výrazu kapely, aniž by přitom dávali své mistrovství přespříliš najevo. Jakmile se ale na některého hudebníka zaměříte a sledujete chvíli jeho výkon, dojde vám, že v tomhle souboru neexistuje jediný slabý článek.

Čistě klavírní zahajovací set Poppy Ackroyd byl ve znamení chystané desky Resolve. Stylově se skladby Ackroyd vymykají snivému ambientnímu pojetí postklasického klavírního komponování, jaké známe třeba od Nilse Frahma. Spíše se blíží takovému Hauschkovi, se kterým hudebnici pojí záliba v rytmickém hraní napodobujícím postupy elektronické taneční hudby. Absence vokálů umožňuje soustředit se jen na spektrum zvuků, které se rodí z naprostého souznění Ackroyd s jejím nástrojem. “Chtěl bych se stát hudbou a jen tak se vznášet ve své pravé podstatě,” zpívával kdysi Filip Topol. Myslím, že takhle nějak to jeho vznášení musí vypadat.

Info

Hidden Orchestra (uk)
26. 11. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Kateřina Jarošová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...