Články / Reporty

Waka Flocka Flame – rapper, nebo zvíře?

Waka Flocka Flame – rapper, nebo zvíře?

Jakub Šíma | Články / Reporty | 24.03.2018

Jméno Waka Flocka Flame patří ke stálicím atlantské rapové scény. V kolonce rodného města má sice napsaný New York, ale spíše než rapovým tradicemi východního pobřeží je odkojený jižanskou divokostí, nespoutaností a chutí se dobře bavit. Dveře do světa mu pootevřel vřelý vztah s místní legendou Guccim Manem, jemuž dělala manažerku Flockova matka, a cenné kontakty tak měl na dosah ruky. Ty využil při tvorbě debutového alba Flockaveli, jímž se etabloval na scéně díky energickému projevu, hitovému potenciálu a beatům, které neoplývaly promyšlenými detaily, ale zvukovou masivností a bombastičností. Na druhou stranu odysea spojená s deskou Flockaveli 2 je o poznání méně veselý příběh. První verze vzala za své společně s rozbitým pevným diskem a další dvě shořely v bitvě s pohlaváry hudebních vydavatelství. Čtvrtá verze měla už několik oznámených termínů, poslední před aktuální tour, na níž měl dle původních plánu Waka Flocka Flame desku představit. Bohužel vydání ani tentokrát neklaplo. Nicméně vzhledem k takřka nekonečné zásobě mixtapů koncert nedostatkem materiálu rozhodně netrpěl.

Hrubozrnná energie. Hypeman se na pódium přiřítil jako neřízená střela pouze krátkého doletu, ale s o to ničivějšími následky. Jméno jsem bohužel nezaznamenal a pravděpodobně se jej už nikdy nedozvím, ale nakonec to byl on, kdo byl hlavní postavou večera. Upřímně - Waka Flocka Flame nikdy nevynikal rapovými schopnostmi, důležitá je u něj energie, hitový potenciál beatů a majestátní, hustě potetované tělo doplněné dlouhými dredy. Hypemanův zvířecky nepřítomný výraz už z dálky přetékal nezkrotitelnou energií a ještě než se na pódiu ukázal sám Waka Flocka Flame, skoky z pódia testoval hustotu davu. Během koncertu spontánně obracel do hrdla lahve s alkoholem přicházející z publika, lezl na parapet u sloupu pod balkonem, odkud nějakou chvíli neklidným pohledem kontroloval dění v sále, a při nekončících stage divech se často ocital hlavou dolů.

fotogalerie z koncertu tady

Waka Flocka Flame nezůstával o nic pozadu. Dlouhé dredy divoce vlály v ještě divočejších tanečních kreacích, bez přestání skákal po pódiu, točil rukama, z publika si průběžně půjčoval půllitry piva, které do sebe otáčel, a jen zanedbatelné množství mu pomalu stékalo po hrudi. Podobně to bylo i s trávou, která přes veškeré zákazy intenzivně provoněla celý prostor a pravidelně kolovala i na pódiu. Beaty krotil DJ Whoo Kid, který míchal explozivní koktejl hlavních hitů Waka Flocka Flamea prokládané známými skladbami jiných kolegů, taky několikrát vylezl na DJ pult, z něhož rozdmýchával oheň pod pódiem. Neobvyklá byla hlasitost koncertu, kdy přes masivní beaty nebylo možné slyšet vlastního slova, jen zvukové stěny a neustále cvakání kohoutků.

Všimli jste si, že o hudbě toho zatím moc nepadlo? Ono taky nebylo proč. Po hudební stránce toho ani jeden z vystupujících mnoho nepředvedl, Waka Flocka Flame vždycky odrapoval pár veršů, do rytmu se trefil, ale o intonaci nebo dokonce flow nemůže být řeč. Naštěstí to nevadilo. Pódiová bestialita zcela převálcovala absenci hudebních výkonů a ukázalo se, že místo kudrlinek a precizního stylu je syrová energie pořád tím nejlepším, co dokáže jih spojených států v rapu nabídnout.

Info

Waka Flocka Flame (us) + DJ Whoo Kid (us)
21. 3. 2018 Lucerna Muic Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...