Články / Recenze

The Walkabouts a Berlin

The Walkabouts a Berlin

mArcElkrIz | Články / Recenze | 07.03.2013

Setmělo se, mračna si rvou podbřišky o hroty těch vyšších z našedlých budov, děti se stahují pod křídla matek. Černá, modrá a šedá se mísí. Sem tam zběsilý řidič a srůstající dvojice, bludičky cigaret a sms zpráv. Večer v koncích a noc před vyhřeznutím. Tráva, nasládlý tabák a hrubá ostrá chuť na patře. Hloučky se stahují mimo světla. Hluk se mění v šum. Žádné davové ataky, nekonečné zástupy a opilecké excesy. Malá noční hudba pro černé košile, již nějaký ten čas bloudící duše a pevné boty. Opona se zvedá. Promenádníci vystupují ze tmy. Berlín nikdy nespí.

Tak copak se nám to tu rozjelo? Znatelné stopy městského folku, melancholie a zkrocení výbojů elektrických kytar. Ženský a mužský hlas vyprávějí. Síra se neplive, popový Bůh nevzývá a žíly neřežou. Je to dobře známá cesta, známé tváře a tolikrát vnímaná atmosféra. Živý záznam mapující aktuální nadšení a semknutí party kolem vůdčí dvojice Chris Eckmaa a Carla Torgerson po jejich fantasticky nevybočujícím posledním albu Travels In the Dustland. A musím říct, že pro všechny zasvěcené je to doporučeníhodný živák. Kompaktní a gradující. Eckmanova kytara zní živočišně, energicky a dřevně, tolikrát přiznané kořeny u Velvet Underground, Leonarda Cohena a Neila Younga vystupují do popředí zcela přirozeně a mění se v auru nesoucí se nad celým koncertem. Po plagiátorství nepátrejte, v tomhle případě jde o dědictví a sounáležitost, další článek jasně definovaného tvaru.

Carla Torgerson vyrostla z mlžné indie víly v noblesní královnu chladných ran, její hlas zní stále ledově a zdravě nostalgicky. V černobílých šatech a s decentními pohyby rukou dává tmavě oděnému shluku postav na pódiu zvláštní přízračný výraz. A její hlas, střídající se a proplétající s vypravěčským frázováním Chrise Eckmana, je stylotvorný. Trojice nejvěrnějších, klávesista Glenn Slater, basák Michael Wells a Terri Moeller s elasticky sametovými bicími, je doplněna nováčkem Paulem Austinem s dokonale padnoucím kytarovým vintage soundem. Z posledního studiového zářezu Travels in the Dustland tu máme velmi dobrý a silný koncentrát – Rainmaker Blues, The Dustlands, Long Drive in a Slow Machine, Every River Will Burn a Horizon Fade. Podle očekávání znějí přesvědčivěji nežli na poklidné, ač vymazlené studiovce. A hlavně – jsou to dobré písně z dobrého alba. Doplněny skutečnými perlami především z alb Devil's Road a New West Motel (melodicky klenutá Rebecca Wild, jedna z nejznámějších Jack Candy či gradovaná Grand Theft Auto). Vzpomínky se mísí s vizemi. Zdánlivě statická tvorba tepe a škrábe.

V zrcátku, v pohledu za sebe, zůstává za Walkabouts řada nikterak se nezastiňujících alb. Studiových, živých i soundtracků. Berlin do mozaiky skvěle zapadá. Zvuk je nepozlátkově špinavý až bootlegový, entuziasmus aktérů nakažlivý a tracklist dokonale nadávkovaný. Pustíte-li se setměním, nevypnete.

Info

The Walkabouts – Berlin (Glitterhouse Records, 2012)
www.thesoftmoon.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.

Pokoj na celé léto (Pottery)

Štěpán Sukdol 02.09.2020

Žánrově Pottery originálně přistupují k postpunku a art popu, nebojí se ale zapracovat i další stylotvorné prvky, například funky a groovy basové party.

Konců se nebojme, naopak je vítejme (Protomartyr)

Max Friedrich 31.08.2020

Ultimate Success Today je ucelené dílo, které demonstruje konečnost jako takovou, ať už je to, jak říká Casey, život kapely nebo život soukromý.

Izolace i nekonečná samota (Fur)

Ondřej Rudel 28.08.2020

Facing Home Mixtape obsahuje sedm skladeb připomínajících nostalgické melodie The Beatles, The Beach Boys a The Monkees.

Fantazijné podoby budúcnosti (Deerhoof)

Richard Michalik 24.08.2020

Motív apokalypsy zvukovo definuje roztržitosť jednotlivých skladieb. Deerhoof sa príliš neohliada za melódiou alebo harmóniou.

Všetko zlé raz predsa musí skončiť (Old Man Gloom)

Filip Švantner 22.08.2020

OMG na svojej novinke vstávajú doslova z popola a je potrebné podčiarknuť, že smútok je integrálnou súčasťou nahrávky.