Články / Recenze

The Walkabouts a Berlin

The Walkabouts a Berlin

mArcElkrIz | Články / Recenze | 07.03.2013

Setmělo se, mračna si rvou podbřišky o hroty těch vyšších z našedlých budov, děti se stahují pod křídla matek. Černá, modrá a šedá se mísí. Sem tam zběsilý řidič a srůstající dvojice, bludičky cigaret a sms zpráv. Večer v koncích a noc před vyhřeznutím. Tráva, nasládlý tabák a hrubá ostrá chuť na patře. Hloučky se stahují mimo světla. Hluk se mění v šum. Žádné davové ataky, nekonečné zástupy a opilecké excesy. Malá noční hudba pro černé košile, již nějaký ten čas bloudící duše a pevné boty. Opona se zvedá. Promenádníci vystupují ze tmy. Berlín nikdy nespí.

Tak copak se nám to tu rozjelo? Znatelné stopy městského folku, melancholie a zkrocení výbojů elektrických kytar. Ženský a mužský hlas vyprávějí. Síra se neplive, popový Bůh nevzývá a žíly neřežou. Je to dobře známá cesta, známé tváře a tolikrát vnímaná atmosféra. Živý záznam mapující aktuální nadšení a semknutí party kolem vůdčí dvojice Chris Eckmaa a Carla Torgerson po jejich fantasticky nevybočujícím posledním albu Travels In the Dustland. A musím říct, že pro všechny zasvěcené je to doporučeníhodný živák. Kompaktní a gradující. Eckmanova kytara zní živočišně, energicky a dřevně, tolikrát přiznané kořeny u Velvet Underground, Leonarda Cohena a Neila Younga vystupují do popředí zcela přirozeně a mění se v auru nesoucí se nad celým koncertem. Po plagiátorství nepátrejte, v tomhle případě jde o dědictví a sounáležitost, další článek jasně definovaného tvaru.

Carla Torgerson vyrostla z mlžné indie víly v noblesní královnu chladných ran, její hlas zní stále ledově a zdravě nostalgicky. V černobílých šatech a s decentními pohyby rukou dává tmavě oděnému shluku postav na pódiu zvláštní přízračný výraz. A její hlas, střídající se a proplétající s vypravěčským frázováním Chrise Eckmana, je stylotvorný. Trojice nejvěrnějších, klávesista Glenn Slater, basák Michael Wells a Terri Moeller s elasticky sametovými bicími, je doplněna nováčkem Paulem Austinem s dokonale padnoucím kytarovým vintage soundem. Z posledního studiového zářezu Travels in the Dustland tu máme velmi dobrý a silný koncentrát – Rainmaker Blues, The Dustlands, Long Drive in a Slow Machine, Every River Will Burn a Horizon Fade. Podle očekávání znějí přesvědčivěji nežli na poklidné, ač vymazlené studiovce. A hlavně – jsou to dobré písně z dobrého alba. Doplněny skutečnými perlami především z alb Devil's Road a New West Motel (melodicky klenutá Rebecca Wild, jedna z nejznámějších Jack Candy či gradovaná Grand Theft Auto). Vzpomínky se mísí s vizemi. Zdánlivě statická tvorba tepe a škrábe.

V zrcátku, v pohledu za sebe, zůstává za Walkabouts řada nikterak se nezastiňujících alb. Studiových, živých i soundtracků. Berlin do mozaiky skvěle zapadá. Zvuk je nepozlátkově špinavý až bootlegový, entuziasmus aktérů nakažlivý a tracklist dokonale nadávkovaný. Pustíte-li se setměním, nevypnete.

Info

The Walkabouts – Berlin (Glitterhouse Records, 2012)
www.thesoftmoon.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Madi Diaz na konci příjezdové cesty

Karolina Veselá 27.01.2022

V Diaz se objevuje rozpolcenost, kdy jedna část potřebuje z nefungujícího vztahu utéct a tá druhá chce být po boku svého přítele během jedné z nejnáročnějších životních etap.

Nepřátelé státu – přátelé svobody (Josef Tětek)

prof. Neutrino 23.01.2022

Kniha Nepřátelé státu představuje dvacet sedm životů historických osobností, které měly společného nepřítele, a tím je stát.

Intimní rozjímavost Doran

Jiří Procházka 21.01.2022

Ačkoliv jednotliví členové Doran pochází z různých koutů USA, jejich inspirace pramení ze středověkých britských ostrovů.

Melancholická psychedelie Dirty Old Dogs

Veronika Jastrzembská 20.01.2022

Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo.

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Valentýna Žišková 08.01.2022

Herec a spisovatel Matěj Dadák se po svém knižním debutu Horowitz, nominovaném na Magnesii literu, vrátil po jedenácti letech s románem Muž bez jazyka.

Dveře k sobě samému (The Red Pears)

Veronika Tichá 07.01.2022

Začínali na střední v malých klubech a na podomácku pořádaných akcích, loni už hráli po USA se známými indie kapelami jako Wild Nothing a Beach Fossils.

Science fiction pro náročnější (Příběhy vašeho života Teda Chianga)

3DDI3 28.12.2021

Je osvěžující nahlížet filozofické problémy jinou než západní optikou, Chiang, i když Američan, se dívá na témata netradičně, „východně“ a jde více do hloubky.

Staré balady, nové fantazie (Duo Ruut)

Adéla Polka 27.12.2021

Dvojhlasy, které se místy dál dělí na další a další hlasy, připomínají tajuplné ozvěny z neobjevených severských lesů.

Dvě mysli spojené v jednu (Bratři)

Tomáš Hladký 25.12.2021

Oproti předešlé tvorbě, která byla orientována popověji, je deska Two Minds temnější.

Co se ti v noci zdálo? (Mess Esque)

Jiří Přivřel 24.12.2021

Mick Turner z Dirty Three nezahálí a se zpěvačkou Helen Franzmannovou letos vydal dvě desky. Zasněte se!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace