Články / Reporty

Warm-up Roskilde 2016, velká zahřívačka

Warm-up Roskilde 2016, velká zahřívačka

Jiří Mališ | Články / Reporty | 13.07.2016

Co dělat během čtyř zahřívacích dní největšího festivalu v severní Evropě, zatímco netrpělivě očekáváte vystoupení Red Hot Chilli Peppers a Tenacious D? Rozhodně byste si první den měli postavit stan, protože o nejlepší místa soupeříte s více jak padesáti tisíci sousedy. Noci je ideální strávit v opojení kempů, kde hudba utichá až kolem šesté hodiny ráno nebo ve chvíli, kdy vás třetí opakování Sorry od Justina Biebera přinutí jít si lehnout. Přes den se můžete kochat zábavou v místním skateparku, zahrát si plážový volejbal nebo se stát jednorožcem. Další možností je zajít si na koncert jedné ze čtyřiceti slibných kapel, které se na dvou stagích až do půlnoci starají o plesání hipsterských srdcí.

První dny daly prostor menším dánským skupinám. Mezi hlavní taháky patřili hrdinové dánské undergroundové scény CHINAH, budoucí pop’n’b oblíbenci mladší generace Phlake a nežný, dánsky zpívající hlas Katinky Bjerregaard ze skupiny Katinka. Vedle nich se představily i skupiny ze Švédska, Norska, Finska a Islandu.

A právě z Islandu zavítaly do Roskilde dcery Reykjavíku - Reykjavíkurdætur. Vystoupení sedmnáctičlenného dívčího rapového klanu hýřilo energií, feminismem a sexem. Hodinový set využily seveřanky ke zmínění slutshamingu, rovnosti pohlaví a prezentování toho, že i dívčí hlasy mohou být slyšet. Hlavními body vizuální složky bylo postupné svlékání protagonistek, agresivní napodobenina wrestlingové scény a strap-on Anny Andrésdóttir. I přes mimořádnou sílu kontextu je jejich hudba v popředí - ostrý a chytlavý rap je sice v exotickém jazyce, ale hudba Reykjavíkurdætur boří jazykové bariéry. Ačkoliv je pravda, že si po koncertu budete nejspíš nejvíce pamatovat anglicky zpívanou skladbu o análním sexu, i tato kontroverze mnohé dokazuje. Nejedná se o tradiční nebo konzervativní rap, a asi ani to nejlepší z islandské hudební scény, ale určitě šlo o jeden z nejlepších koncertů celého festivalu.

Kouzlo zahraničního jména přitáhlo davy i na koncert kapely s nejdelším jménem letošního Roskilde - Have You Ever Seen the Jane Fonda Aerobic VHS?. Finské trio sice postrádá kytaristu, ale basa, bicí a digitální varhany vytváří zvuk, který se dá popsat jako dívčí garage punk s hippies nádechem. A to, že jejich hudba je stejně chytlavá jako název skupiny, potvrdil už jejich první singl Family Man. Koncert HYESTJFAVHS? je plný pozitivní energie, která se přesně hodí na uvolněný začátek léta. Chytlavé melodie si budete pobrukovat ještě hodiny po koncertu, ale půlhodinový koncert, který představil jejich debutové album Teenage Sweetheart, byl obecenstvu málo. A podobně krátký byl i koncert CHINAH. Dánské elektronické alternativní R&B trio sází na melancholické melodie a romantický hlas zpěvačky Fine Glindvad, styl je podobný loni tak vyhypeovaným Oh Wonder. Jejich největšímu hitu Away from Me se na SoundCloudu dostalo přes půl milionu poslechů a na Roskilde se vytasili se všemi skladbami z únorového EP Once the Lights Are On. Bohužel bylo znát, že publikum je zvědavé hlavně na profláknuté melodie a atmosféra u zaplněné Countdown stage během méně známých skladeb poněkud stagnovala. Ale CHINAH jsou jednou z nejpopulárnějších vycházejících dánských kapel, takže Minds, Colder a We Go Back byly skvělé jak vokálně, tak svou atmosférou.

Velká část současné dánské hudby se točí kolem osmdesátkového a devadesátkového retra. Na Roskilde se představily skupiny jako Gents, ale hlavně Virgin Suicide a Shy Shy Shy. Druzí jmenovaní se na scéně pohybují již dva roky, kdy se do rádií dostali díky nesmírně chytlavé melodii prvního singlu Do Not Ask, načež kamarádské duo Astrid Cordes a Simon Kjeldgaard v říjnu vydalo první EP Love Songs, ze kterého nejvíce vyčnívá skladba Soft & Hard. Na festivalu jim nepřálo počasí a v ponurém odpoledni se tak jejich letní syntetické melodie minuly atmosférou, i když publikum se jim podařilo roztleskat a úsměvy byly vidět všude kolem. A stejně tomu bylo i na koncertu Virgin Suicide. Pětičlenná skupina nezapře inspiraci ve skupinách jako The Cure nebo The Smiths, ale zvuku britských legend přidávají kalifornský nádech, což je ideálně sladěná kombinace pro hippie laděný Roskilde.

Roskilde Festival 2016 začal s grácií. Přes sto tisíc návštěvníků se naladilo do letní atmosféry a zahřívací dny uzavřela v úterý v noci Daft Punk Tribute Party, kdy se celou noc tančilo do rytmu francouzského elektronického dua pod replikovaným pódiem z jejich tour v roce 2007. A po Daft Punk už přišly hlavní hudební dny a přípravy na otevření Orange Stage s Damonem Albarnem.

Info

Roskilde Festival 2016
25. 6. - 28.6. 2016 Roskilde, Dánsko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.