Články / Recenze

Cestou Disco//Very: Warpaint

Cestou Disco//Very: Warpaint

Adam Badi Donoval | Články / Recenze | 31.10.2016

OHODNOŤTE DESKU

Koncertovanie na podporu posledného (eponymného) albumu Warpaint bolo vyčerpávajúce a namáhavé a kapela bola blízko rozpadu. Po ňom sa všetky štyri členky vydali na rôzne sólové a kolaboratívne cesty, dávajúc si od kapely na neurčitú dobu prestávku – nevedeli kedy, a či vôbec, sa k sebe vrátia. Možno to bol tento čas od seba, vyplnený rôznorodými kreatívnymi výstupmi (od spoluprác so Saulom Williamsom, Jamiem xx a Kurtom Vileom až po sólo projekty), ktorý umožnil Warpaint radostný, kreatívny a omladnutý návrat. Výsledná nahrávka Heads Up je svieža, spontánna a menej vypočítaná ako čokoľvek čo vytvorili predtým.

V minulosti robili na hudbe ako kvarteto, zdokonaľujúc idey kolektívne a počas dlhých časových úsekov. Tvorba Heads Up však bola iná. Pracujúc po jednom alebo vo dvojiciach, členky tvorili „bez strachu“ a zapisovali si aj najnekonvenčnejšie nápady inšpirované všetkým medzi Pharrellom Williamsom a Björk. Tento album bol stvorený počas úctyhodných štyroch mesiacov a aj keď opísali proces tvorby ako „menej emocionálny“, nájdete na ňom všetky emócie od vytrženia až po žiaľ.


Skladby na Heads Up sú napísané bez strachu, energické, popom poháňané kúsky často striedajú tie pomalšie s clivými melódiami. Warpaint sa neboja premosťovať medzi žánrami aj v rámci jednotlivých skladieb – Dre napríklad odkazuje na moderný trap a prepája ho s jemným pesničkárstvom, originálna Whiteout je perfektným príkladom synergie basy a bicích; zo So Good sa vykľuje semi-psychedelický jam trvajúci cez šesť minút. Všetky sú jedinečné a iné, ale nejakým spôsobom k sebe pasujú.

Aj keď je trochu nezvyčajný vo svojom širokospektrálnom obsahu, tento album nemohol byť v diskografii Warpaint prirodzenejším krokom. Pomaly, ale isto sa odďaľovali od pomalších jamov a pristupovali k priamočiarejším, ale rôznorodejším skladbám. Mohli by sme to nazvať cestou Disco//Very – cestou náladového popu – a tá pasuje kvartetu z LA veľkolepo. Warpaint prijímajú pop bez toho, aby robili kompromisy.

Info

Warpaint - Heads Up (Rough Trade, 2016)
www.warpaintwarpaint.com/heads-up

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?