Články / Reporty

Wave-Gotik-Treffen 2018: trefy

Wave-Gotik-Treffen 2018: trefy

Michal Smrčina | Články / Reporty | 24.05.2018

Poslední víkend se německé Lipsko opět proměnilo v místo konání ikonického festivalu Wave-Gotik-Treffen 2018 – tentokrát úctyhodného 27. ročníku. Událost nabízela řadu poloh, a to nejen hudebních. Vedle živých vystoupení a dekadentních večírků se dostalo i na přednášky, prohlídky, výstavy, varhanní koncerty a jiné. Návštěvníkům se otevřely netradiční prostory a vedle klasických velkých hal, anebo tak nějak očekávatelných hřbitovů, byl k mání i výrazný, secesní Volkspalast s dominantní kopulí a aristokratickou atmosférou. Černé cylindry, ale i křiváky, hranolky s majonézou a černá rtěnka. Odkazy minulých dekád, stejně jako současné trendy, v často opomíjených žánrech. Nevkus i geniální kostýmy. Řada návštěvníků přípravu zjevně nepodcenila a čekala celý rok, aby ukázala svou invenci. Móda, extravagance, manýry a složité přesuny hromadnou dopravou v cizím městě. Šlo o něco mezi hudebním festivalem, poutí a karnevalem. Co utkvělo v paměti po hudební stránce?

Guerre Froide
Hned zkraje pátečního večera a rovnou do osmdesátek. Francouzská postpunková klasika, co ještě není u konce s dechem. Trochu kabaret, ale Demain Berlin nestárne. Zpěvák Yves Royer sice může mít šediny, ovšem živá dynamika mezi ním, kapelou a zpěvem o něco mladší Sabatel je působivá.

Rome
Už jen návštěva kopulovité stavby Volkspalast je zážitek sám o sobě. Původně se šlo na Crisis, ale neofolkové balady Rome nakonec suverénně vedly. Prostředí, co vhodně dotvářelo komorní, ale epickou atmosféru, a o třídu lepší koncert než v březnu v Praze. Milé překvapení.

Front Line Assembly
Stadionové koncerty a velkolepé show často nedostojí očekávání. Dystopie tohoto zásadního industriálního uskupení ale stále funguje a kapela zvládla sugestivně podat své znepokojivé vize i v pouťovém prostředí velké agra hall. Nebyl to úplně overkill, ale rozhodně silná, vizuálně působivá show.

Wardruna
Stejně jako překvapil Je(Rome), tak po sobotních headlinerech potěšilo promyšlené pohanství norských folkloristů Wardruna. Stará norština, něco spirituality. Hrozil patos, ale rituál dopadl dobře.

Sturm Café
Švédské EBM coby nedělní rozvička. Černé košile, trochu vojenské estetiky, ale hlavně záviděníhodná energie, chytlavé refrény a strojové tempo. Hymna Koka Kola Freiheit anebo Stark, Schön und Elegant?

De/Vision
Před nedělní půlnocí se hlavní hala začala plnit v naivním očekávání The Jesus and Mary Chain. Ještě předtím přišli na řadu němečtí Solitary Experiments a zejména De/Vision. Devadesátkovou popovou nostalgii křísily elektro a synthwavové pasáže. Zpěv i deklamace. Pocity guilty pleasure vystřídalo uznalé kývání. Což se u The Jesus and Mary Chain už nestalo...

Info

Wave-Gotik-Treffen 2018
17. – 21. 5. 2018 Lipsko, Německo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.