We could be heroes… (Tranzistor In-store)

Někdy někam přijdete a cítíte se tam jako doma. Tohle mohl zažít ten, kdo přišel 19. ledna do Musicpointu, nové prodejny Supraphonu na Jungmannově náměstí v Praze. Hudební vydavatelství Tranzistor tam uspořádalo speciální večer, kde představilo své hvězdy. Duchovním otcem labelu je hudebník David Landštof, člověk s nevyčerpatelnými nápady a jak zaznělo v průběhu večera, s vizí. Tranzistor založil před pár lety společně s Janem Foukalem, který se kromě režisérské činnosti věnuje muzice, pod uměleckým jménem Johannes Benz vydal před dvěma lety debutové album a byl jedním z vystupujících na akci nazvané Tranzistor In-store koncert. Diváků se sešlo hodně, atmosféra byla pohodová, přátelská.

Speciálním hostem byl Wabi Daněk, na kterého byli mnozí jistě zvědaví a vzhledem ke svému nabitému harmonogramu (přišel s televizním štábem, právě natáčel 13. komnatu) vystoupil hned na úvod. Bez mikrofonu, jen s kytarou. Dalo práci nezpívat si Píseň, co mě učil listopad společně s ním. Zahrál dvě písničky a sklidil velký ohlas, aby taky ne. Prostředí se mu evidentně líbilo, označil ho za „větší obývák“. Další na řadě byla kapela Johannes Benz, která s úvodní skladbou obešla celý Musicpoint, hrála mezi lidmi a divák si připadal jako na festivalu. Osobní přístup je hlavním mottem Tranzistoru, slovy Davida Landštofa: „Cizí člověk za vámi taky nepřijde, že chce být váš kamarád.“

Následoval Justin Lavash, kytarový čaroděj v modrém obleku, jehož každé vystoupení je zážitkem. Čekáte, jestli se mu ze strun nezačne kouřit a při pohledu na jeho hru si říkáte, že sem spadl z jiné planety. Nováčci na hudební scéně Urbánek & Mourek měli oproti všem ostatním účinkujícím jistou výhodu, že jejich textům rozumí každý. Kombinace akustické a elektrické kytary s českými texty oslovila Davida Landštofa natolik, že je označuje za svoje „drahoušky“. Uvedli se výborně a křest jejich debutového alba šestého února. v Malostranské besedě bude stát za to.

Na závěrečné vystoupení Jamese Harriese se ztlumila světla, diváci byli potichu, slyšeli byste spadnout špendlík. Harries nenechal nikoho na pochybách, že svým hlasovým rozsahem by ani mikrofon nepotřeboval. S písní Heroes vzpomenul na nedávno zesnulého Davida Bowieho, který ho v mládí ovlivnil. Publikum Harriese z pódia jen tak nepustilo a na úplný závěr přišla společná skladba všech účastníků. Kolikrát se vám podaří zažít tyhle vynikající muzikanty na jednom pódiu za jediný večer?