Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 10.11.2013
Nabitá koncertní sezóna, která dlouho nebude mít obdoby, stále nekončí a ve středu 6. listopadu se tak do pomyslné kolonky nezapomenutelných zážitků zapsali také kritikou zbožňovaní Yo La Tengo. Marketingové kecy tentokrát opravdu nelhaly – novinka Fade patří k tomu nejlepšímu, co během své třicetileté kariéry nahráli, a v záplavě mladých formací působí Yo La Tengo stále nanejvýš aktuálně. Superlativy stranou, těsně před ohlášeným začátkem koncertu v sále postávala pouze hrstka fanoušků a vzduchem se vznášelo trpké zklamání. Naštěstí dvacetiminutové vyčkávání se vyplatilo a v momentě, kdy se za roztomilými papundeklovými stromy zjevil nejdéle úřadující manželský pár nezávislého rocku, byl plac před pódiem slušně zaplněný, byť do vyprodanosti měla Akropole ten večer daleko.
Akustický set otevřeli aktuální singlem Ohm, který se z energické indierockového vypalovačky změnil v křehkou baladu s konstantním mrazením v zádech. V podobném duchu pokračovaly i další skladby v čele s pomalu gradovanou Cornelia and Jane, jež vháněla do oč slzy dojetí, jako by člověk ani nedokázal vstřebat tolik krásy v jediném okamžiku. Ústřední protagonisté zpěvák a kytarista Ira Kaplan, bubenice a zpěvačka Georgia Hubley a basák James McNew byli po celou dobu plně pohrouženi do své hudby a nadšené ovace publika kvitovali spíše stydlivými úsměvy než dlouhými proslovy – hotové ztělesnění upřímné pokory a civilnosti. Čas plynul neuvěřitelně rychle a záhy se již poprvé loučili nádherným coverem I Found a Reason, který ukázal, že duch Velvet Underground nikdy nezemře a stále bude nekonečným zdrojem inspirací pro další generace hudebníků – přiléhavější pocty se Lou Reed snad ani nemohl dočkat.
Po krátké přestavbě pódia přišla na řadu elektrifikovaná podoba Yo La Tengo, která zahalila okamžiky křehké něhy masivní hlukovou stěnou – zasněná první polovina písně We're an American Band tak postupně gradovala až do okamžiku, kdy Ira Kaplan začal zběsile týrat kytaru a ušní bubínky slastně úpěly pod útoky zpětné vazby. Yo La Tengo v průběhu setu nezapomněli prodat své letité zkušenosti, různě si prohazovali nástroje a kromě většiny skladeb z novinky Fade došlo i na průřez celou diskografií – namátkou nechyběla zvrácená taneční pocta Bee Gees Mr. Tough nebo elektronikou ovlivněná Autumn Sweater. Znovu zazněl singl Ohm a Ira Kaplan se natolik rozvášnil, že kvílející elektrickou kytaru na chvíli přenechal překvapenému publiku v prvních řadách. Samotný závěr setu se nesl takřka v rodinné atmosféře, když během I Heard You Looking se ke kapele přidali i bedňáci. Po záplavě bouřlivých ovací následoval ještě přídavek, kdy se trojice z Hobokenu změnila v regulérní jukebox přehrávající klasiku od Beach Boys a Johna Calea, a definitivní rozloučení.
Dlouhé dvacetileté čekání se vyplatilo a Yo La Tengo před českým publikem odehráli strhující dvouapůlhodinový koncert, který opět potvrdil, že kultovní alternativní formace z přelomu 80. a 90. let mají stále co nabídnout i dnešnímu publiku.
Yo La Tengo (usa)
6. 11. 2013, Palác Akropolis, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.