Články / Reporty

We're an American Band (Yo La Tengo v Praze)

We're an American Band (Yo La Tengo v Praze)

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 10.11.2013

Nabitá koncertní sezóna, která dlouho nebude mít obdoby, stále nekončí a ve středu 6. listopadu se tak do pomyslné kolonky nezapomenutelných zážitků zapsali také kritikou zbožňovaní Yo La Tengo. Marketingové kecy tentokrát opravdu nelhaly – novinka Fade patří k tomu nejlepšímu, co během své třicetileté kariéry nahráli, a v záplavě mladých formací působí Yo La Tengo stále nanejvýš aktuálně. Superlativy stranou, těsně před ohlášeným začátkem koncertu v sále postávala pouze hrstka fanoušků a vzduchem se vznášelo trpké zklamání. Naštěstí dvacetiminutové vyčkávání se vyplatilo a v momentě, kdy se za roztomilými papundeklovými stromy zjevil nejdéle úřadující manželský pár nezávislého rocku, byl plac před pódiem slušně zaplněný, byť do vyprodanosti měla Akropole ten večer daleko.

Akustický set otevřeli aktuální singlem Ohm, který se z energické indierockového vypalovačky změnil v křehkou baladu s konstantním mrazením v zádech. V podobném duchu pokračovaly i další skladby v čele s pomalu gradovanou Cornelia and Jane, jež vháněla do oč slzy dojetí, jako by člověk ani nedokázal vstřebat tolik krásy v jediném okamžiku. Ústřední protagonisté zpěvák a kytarista Ira Kaplan, bubenice a zpěvačka Georgia Hubley a basák James McNew byli po celou dobu plně pohrouženi do své hudby a nadšené ovace publika kvitovali spíše stydlivými úsměvy než dlouhými proslovy – hotové ztělesnění upřímné pokory a civilnosti. Čas plynul neuvěřitelně rychle a záhy se již poprvé loučili nádherným coverem I Found a Reason, který ukázal, že duch Velvet Underground nikdy nezemře a stále bude nekonečným zdrojem inspirací pro další generace hudebníků – přiléhavější pocty se Lou Reed snad ani nemohl dočkat.

Po krátké přestavbě pódia přišla na řadu elektrifikovaná podoba Yo La Tengo, která zahalila okamžiky křehké něhy masivní hlukovou stěnou – zasněná první polovina písně We're an American Band tak postupně gradovala až do okamžiku, kdy Ira Kaplan začal zběsile týrat kytaru a ušní bubínky slastně úpěly pod útoky zpětné vazby. Yo La Tengo v průběhu setu nezapomněli prodat své letité zkušenosti, různě si prohazovali nástroje a kromě většiny skladeb z novinky Fade došlo i na průřez celou diskografií – namátkou nechyběla zvrácená taneční pocta Bee Gees Mr. Tough nebo elektronikou ovlivněná Autumn Sweater. Znovu zazněl singl Ohm a Ira Kaplan se natolik rozvášnil, že kvílející elektrickou kytaru na chvíli přenechal překvapenému publiku v prvních řadách. Samotný závěr setu se nesl takřka v rodinné atmosféře, když během I Heard You Looking se ke kapele přidali i bedňáci. Po záplavě bouřlivých ovací následoval ještě přídavek, kdy se trojice z Hobokenu změnila v regulérní jukebox přehrávající klasiku od Beach Boys a Johna Calea, a definitivní rozloučení.

Dlouhé dvacetileté čekání se vyplatilo a Yo La Tengo před českým publikem odehráli strhující dvouapůlhodinový koncert, který opět potvrdil, že kultovní alternativní formace z přelomu 80. a 90. let mají stále co nabídnout i dnešnímu publiku.

Info

Yo La Tengo (usa)
6. 11. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...