Články / Reporty

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 06.11.2019

Kapely ako Rolling Stones budú mať bezpochyby aj v osemdesiatom roku fungovania fanúšikov, ktorých vek nepresiahol legálny vek pre pitie. Veľká časť ich publika síce starne, ale mladých neubúda. Blood Red Shoes sa do Prahy pravidelne vracajú od roku 2012 a pondelkovú noc v Lucerna Music Bare si však užili najmä tí starší, ktorí mali na sebe tričká práve z prvého koncertu v Roxy. Kapela síce tú atmosféru nenapodobnila, ale hrala s rovnakým nasadením.

Na rozdiel od zvyšku turné, pražskú zastávku neotvárala talentovaná americká indie rockerka Queen Kwong, čo mohlo byť pre mnohých sklamanie a z časti aj príčina prázdnejšej sály. Namiesto nej sa predstavil pesničkár Rett Smith. Náladu amerického západu, ktorú si Blood Red Shoes odniesli pri nahrávaní posledného albumu Get Tragic, šíril aj tento citlivý kovboj v klobúku. Iba s akustickou gitarou a svetlami za chrbtom vybrnkával bluesové balady o láske a alkohole. Skromnejšie publikum bolo pre jednoduchý akustický set ideálne a v momentoch, keď sa do strún divoko oprel a skúšal, čo vydržia pred prasknutím, tak aj ožilo. K poslednej piesni si vzal elektrickú gitaru a niekoľkými zeppelinovskými riffmi pripravil pôdu pre rockovú smršť, ktorá mala prísť.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tu

Ochutnávku nových piesní priniesli Blood Red Shoes už pred mesiacom ako support Pixies vo Fore Karlín, ale svoju súčasnú formu plne predviedli až teraz. Ako mnoho ďalších indie rockových kapiel tohto desaťročia, aj brightonské duo rozšírilo svoj zvuk na poslednom albume za hranice komba gitara – bicie a obohatili ho príchuťou syntetizátorov a drum machines. Namiesto zbesilého búchania do činelov tak bubeník Steven Ansell začínal koncert nastavovaním elektronických bicí. V úvodnej Elijah sa ale digitálne ťukanie rýchlo prehuplo do klasického rockového zvuku, na konci ktorého hrala gitaristka Laura-Mary Carter v obklopení chaosu na kolenách pred publikom. Duo dopĺňala ešte basgitaristka a syntetizátorový mág, ktorí im pomáhali priviesť nový materiál k životu, počas starých piesní sa však vyparili naspäť do backstagu. Čím hlbšie do katalógu kapela siahala, tým väčší kotol sa pred pódiom tvoril, a bubeník vyburcoval publikum ešte viac, keď si počas Red River stúpol na bicie a roztlieskal celý klub. Punkové peklo Je Me Perds zas pripomenulo, že Blood Red Shoes majú párty v krvi, keď so zašumenými vokálmi kričali: „What the fuck am I doing here/ Lying on the floor. What the fuck am I doing here/ Lying face down on the floor.“

Kto po koncerte Pixies odchádzal sklamaný, že českí kluboví obľúbenci Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku. S tequillou v ruke a slovami „we will be back“ sa lúčil bubeník Steven Ansell, ale aj bez nich bolo jasné, že v Prahe sa dvojica ešte objaví. Aj keď nikto nešiel domov s krvavými topánkami, najvernejší fanúšikovia zostali určite spokojní.

Info

Blood Red Shoes (uk) + Rett Smith (us)
4. 11. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Honza Walda Valík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace