Články / Recenze

White Lies a jejich přátelé

White Lies a jejich přátelé

Jiří Mališ | Články / Recenze | 26.10.2016

OHODNOŤTE DESKU

Každá novinka White Lies s sebou přináší velká očekávání. Už v okamžiku, kdy povstali z popela kapely Fear of Flying, dostali nálepku postpunkových následovníků Joy Division. Ale ani po devíti letech, kdy se snažili od temného zvuku debutového alba ustoupit, se tohoto přirovnání nezbavili. S každou novou nahrávkou se snaží přizpůsobit masovým posluchačům a jejich předešlý počin Big TV měl s postpunkem společného asi tolik jako Morrissey s Audrey Hepburnovou. Navzdory tomu se od nich pořád čekalo, že se na nové desce Friends vrátí ke kořenům.

První dva singly si protiřečily. Nejprve nám Take It Out on Me naservíroval new wave jako z roku 1984, když ve vykrádačce hitu A-ha Take on Me není ani náznak White Lies z před tří let. Otevírá to sice bránu k objevení nového stylu, ale kopírovat dvaatřicetiletý song je nevkusné. To druhý singl Come On je jednou z nejlepších skladeb nahrávky. Hlavním tahounem je kytara, která se nenápadně vkrádá do popředí, aby naplno vynikla ve druhém refrénu, a ačkoliv se text v závěru písně zbytečně opakuje, tematicky se jedná o jeden z lepších lyrických počinů. Ovšem s přibývajícími singly přibývalo ještě víc new wave a synthpopu a všechny naděje na návrat ke kořenům zmizely v nenávratnu.


White Lies byli vždy kapelou, která zpívala o lásce, jež je větší než její aktéři, tentokrát texty jako by pojednávaly o lásce, která není dostatečně silná na to, aby z ní bylo více než přátelství. I přes známé téma působí vše nedotaženě. Korunu tomu nasazuje fakt, že většina tracků je delší než čtyři minuty a ty se bez kvalitních textů utáhnout nedají. Jinak tomu není ani v nejlepší skladbě Summer Didn't Change a Thing, která sází na osobitou lyrickou beznaděj. Ta oponuje veselé basové lince à la The Smiths a jejich kontrast ukazuje cestu k vysvobození, vše graduje silnými kytarami v refrénu, podobně jako na Come On.

Dvě kvalitní skladby desku nezachrání. White Lies měli příležitost přijít s něčím originálním, ale bez nátlaků nahrávací společnosti jako by ztratili směr a motivaci. Friends je beze špetky nadšení a maskování popovými melodiemi to nezachrání. Synthpop je směrem, kterým by se mohla kapela vydat, ale musela by přijít s něčím, co jsme už neslyšeli tři dekády zpátky.

Info

White Lies – Friends (BMG, 2016)
www.whitelies.com

Live: White Lies (uk)
4. 11. 2016 18:00 Lucerna Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/158672197879235
www.facebook.com/lucernamusicbar
www.dsmacku.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.