Články / Recenze

White Lies a jejich přátelé

White Lies a jejich přátelé

Jiří Mališ | Články / Recenze | 26.10.2016

OHODNOŤTE DESKU

Každá novinka White Lies s sebou přináší velká očekávání. Už v okamžiku, kdy povstali z popela kapely Fear of Flying, dostali nálepku postpunkových následovníků Joy Division. Ale ani po devíti letech, kdy se snažili od temného zvuku debutového alba ustoupit, se tohoto přirovnání nezbavili. S každou novou nahrávkou se snaží přizpůsobit masovým posluchačům a jejich předešlý počin Big TV měl s postpunkem společného asi tolik jako Morrissey s Audrey Hepburnovou. Navzdory tomu se od nich pořád čekalo, že se na nové desce Friends vrátí ke kořenům.

První dva singly si protiřečily. Nejprve nám Take It Out on Me naservíroval new wave jako z roku 1984, když ve vykrádačce hitu A-ha Take on Me není ani náznak White Lies z před tří let. Otevírá to sice bránu k objevení nového stylu, ale kopírovat dvaatřicetiletý song je nevkusné. To druhý singl Come On je jednou z nejlepších skladeb nahrávky. Hlavním tahounem je kytara, která se nenápadně vkrádá do popředí, aby naplno vynikla ve druhém refrénu, a ačkoliv se text v závěru písně zbytečně opakuje, tematicky se jedná o jeden z lepších lyrických počinů. Ovšem s přibývajícími singly přibývalo ještě víc new wave a synthpopu a všechny naděje na návrat ke kořenům zmizely v nenávratnu.


White Lies byli vždy kapelou, která zpívala o lásce, jež je větší než její aktéři, tentokrát texty jako by pojednávaly o lásce, která není dostatečně silná na to, aby z ní bylo více než přátelství. I přes známé téma působí vše nedotaženě. Korunu tomu nasazuje fakt, že většina tracků je delší než čtyři minuty a ty se bez kvalitních textů utáhnout nedají. Jinak tomu není ani v nejlepší skladbě Summer Didn't Change a Thing, která sází na osobitou lyrickou beznaděj. Ta oponuje veselé basové lince à la The Smiths a jejich kontrast ukazuje cestu k vysvobození, vše graduje silnými kytarami v refrénu, podobně jako na Come On.

Dvě kvalitní skladby desku nezachrání. White Lies měli příležitost přijít s něčím originálním, ale bez nátlaků nahrávací společnosti jako by ztratili směr a motivaci. Friends je beze špetky nadšení a maskování popovými melodiemi to nezachrání. Synthpop je směrem, kterým by se mohla kapela vydat, ale musela by přijít s něčím, co jsme už neslyšeli tři dekády zpátky.

Info

White Lies – Friends (BMG, 2016)
www.whitelies.com

Live: White Lies (uk)
4. 11. 2016 18:00 Lucerna Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/158672197879235
www.facebook.com/lucernamusicbar
www.dsmacku.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.