Články / Recenze

White Lies a jejich přátelé

White Lies a jejich přátelé

Jiří Mališ | Články / Recenze | 26.10.2016

OHODNOŤTE DESKU

Každá novinka White Lies s sebou přináší velká očekávání. Už v okamžiku, kdy povstali z popela kapely Fear of Flying, dostali nálepku postpunkových následovníků Joy Division. Ale ani po devíti letech, kdy se snažili od temného zvuku debutového alba ustoupit, se tohoto přirovnání nezbavili. S každou novou nahrávkou se snaží přizpůsobit masovým posluchačům a jejich předešlý počin Big TV měl s postpunkem společného asi tolik jako Morrissey s Audrey Hepburnovou. Navzdory tomu se od nich pořád čekalo, že se na nové desce Friends vrátí ke kořenům.

První dva singly si protiřečily. Nejprve nám Take It Out on Me naservíroval new wave jako z roku 1984, když ve vykrádačce hitu A-ha Take on Me není ani náznak White Lies z před tří let. Otevírá to sice bránu k objevení nového stylu, ale kopírovat dvaatřicetiletý song je nevkusné. To druhý singl Come On je jednou z nejlepších skladeb nahrávky. Hlavním tahounem je kytara, která se nenápadně vkrádá do popředí, aby naplno vynikla ve druhém refrénu, a ačkoliv se text v závěru písně zbytečně opakuje, tematicky se jedná o jeden z lepších lyrických počinů. Ovšem s přibývajícími singly přibývalo ještě víc new wave a synthpopu a všechny naděje na návrat ke kořenům zmizely v nenávratnu.


White Lies byli vždy kapelou, která zpívala o lásce, jež je větší než její aktéři, tentokrát texty jako by pojednávaly o lásce, která není dostatečně silná na to, aby z ní bylo více než přátelství. I přes známé téma působí vše nedotaženě. Korunu tomu nasazuje fakt, že většina tracků je delší než čtyři minuty a ty se bez kvalitních textů utáhnout nedají. Jinak tomu není ani v nejlepší skladbě Summer Didn't Change a Thing, která sází na osobitou lyrickou beznaděj. Ta oponuje veselé basové lince à la The Smiths a jejich kontrast ukazuje cestu k vysvobození, vše graduje silnými kytarami v refrénu, podobně jako na Come On.

Dvě kvalitní skladby desku nezachrání. White Lies měli příležitost přijít s něčím originálním, ale bez nátlaků nahrávací společnosti jako by ztratili směr a motivaci. Friends je beze špetky nadšení a maskování popovými melodiemi to nezachrání. Synthpop je směrem, kterým by se mohla kapela vydat, ale musela by přijít s něčím, co jsme už neslyšeli tři dekády zpátky.

Info

White Lies – Friends (BMG, 2016)
www.whitelies.com

Live: White Lies (uk)
4. 11. 2016 18:00 Lucerna Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/158672197879235
www.facebook.com/lucernamusicbar
www.dsmacku.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.