Články / Reporty

White Lies a nepřetržitá jízda

White Lies a nepřetržitá jízda

Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.11.2016

Na některých klubech je dobré, že ještě dlouho před oficiálním oznámením časového harmonogramu víte, v kolik bude akce začínat. Například v MeetFactory se zaběhlo vpuštění hlavní hvězdy večera na stage v deset, v pátečním Roxy si můžete být jistí, že hlavní dj vystoupí nejdříve v jednu, a ve víkendovém programu Lucerny Music Baru zase víte, že koncert vždycky musí končit kolem půl desáté, aby se stihla i tradiční retro diskotéka. Předkapela The Ramona Flowers tak začínala už chvíli před sedmou, tedy v době, kdy jsem dobíhal do pasáže a zasekl se o dlouhou řadu lidí přetékající na ulici. Vyhráno jste neměli ani po vstupu do klubu, protože tam jste hned narazili na další frontu k šatně.

Koncert White Lies začínal podle plánu pár minut před sedmou. V té době byl prostor už zaplněný a do úplného vyprodání nemohlo chybět mnoho. Lidi se mačkali mezi sloupy, prostor po levé straně ještě nabízel několik míst s parádním výhledem. Podle očekávání se sál zbarvil do bílé barvy a v tom se objevili čtyři muzikanti, kteří hned vypustili první singl Také It Out on Me z několik týdnů staré desky Friends. Dav okamžitě kvitoval perfektní zvuk a zpěvákův silný hlas jásotem a výskoky. Pak nepřišla obligátní zdravice, ale nepřetržitá singlová jízda. There Goes Our Love Again a hned poté sedm let starý hit To Lose My Life. Teprve pak nastal čas na výdech, úsměvy a první pozdravy.

Blok popovějších písní z aktuální desky vystřídala sonda do roku 2009 a debutu To Lose My Life. A právě na skladby z téhle desky publikum reagovalo nejlépe. Postpunkové postupy se v nich mísí s rockovou energií a naživo tahle souhra fungovala nejpřesvědčivěji. Setlist ale potěšil fanoušky všech alb, protože ty byly zastoupeny spravedlivě. White Lies se postarali o skvělou atmosféru a i pochmurné balady předvedli v radostném střihu, i když lehce utrpěla jejich romantická stránka, což se v pátek večer dalo čekat.

Vyváženému koncertu napomohla perfektně vyladěná světla, která věděla, kdy kapelu tajuplně zahalit, stejně jako kdy prosvítit každý zapadlý kout. Takové momenty přicházely vždy s refrénem, kdy naplno vynikl baryton Harryho McVeigha, jehož síla by s přehledem utáhla stadionový dav. V Lucerně Music Baru všechno klaplo, jak mělo, obzvláště pak v přídavku, kdy po pozvolném otvíráku Big TV a pomalu gradující Come On zazněl největší hit Bigger Then Us, jehož podmanivý refrén dozníval v uších ještě dlouho po odchodu do ulic.

Info

White Lies (uk)
4.11. 2016 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.