Články / Reporty

White Lies a nepřetržitá jízda

White Lies a nepřetržitá jízda

Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.11.2016

Na některých klubech je dobré, že ještě dlouho před oficiálním oznámením časového harmonogramu víte, v kolik bude akce začínat. Například v MeetFactory se zaběhlo vpuštění hlavní hvězdy večera na stage v deset, v pátečním Roxy si můžete být jistí, že hlavní dj vystoupí nejdříve v jednu, a ve víkendovém programu Lucerny Music Baru zase víte, že koncert vždycky musí končit kolem půl desáté, aby se stihla i tradiční retro diskotéka. Předkapela The Ramona Flowers tak začínala už chvíli před sedmou, tedy v době, kdy jsem dobíhal do pasáže a zasekl se o dlouhou řadu lidí přetékající na ulici. Vyhráno jste neměli ani po vstupu do klubu, protože tam jste hned narazili na další frontu k šatně.

Koncert White Lies začínal podle plánu pár minut před sedmou. V té době byl prostor už zaplněný a do úplného vyprodání nemohlo chybět mnoho. Lidi se mačkali mezi sloupy, prostor po levé straně ještě nabízel několik míst s parádním výhledem. Podle očekávání se sál zbarvil do bílé barvy a v tom se objevili čtyři muzikanti, kteří hned vypustili první singl Také It Out on Me z několik týdnů staré desky Friends. Dav okamžitě kvitoval perfektní zvuk a zpěvákův silný hlas jásotem a výskoky. Pak nepřišla obligátní zdravice, ale nepřetržitá singlová jízda. There Goes Our Love Again a hned poté sedm let starý hit To Lose My Life. Teprve pak nastal čas na výdech, úsměvy a první pozdravy.

Blok popovějších písní z aktuální desky vystřídala sonda do roku 2009 a debutu To Lose My Life. A právě na skladby z téhle desky publikum reagovalo nejlépe. Postpunkové postupy se v nich mísí s rockovou energií a naživo tahle souhra fungovala nejpřesvědčivěji. Setlist ale potěšil fanoušky všech alb, protože ty byly zastoupeny spravedlivě. White Lies se postarali o skvělou atmosféru a i pochmurné balady předvedli v radostném střihu, i když lehce utrpěla jejich romantická stránka, což se v pátek večer dalo čekat.

Vyváženému koncertu napomohla perfektně vyladěná světla, která věděla, kdy kapelu tajuplně zahalit, stejně jako kdy prosvítit každý zapadlý kout. Takové momenty přicházely vždy s refrénem, kdy naplno vynikl baryton Harryho McVeigha, jehož síla by s přehledem utáhla stadionový dav. V Lucerně Music Baru všechno klaplo, jak mělo, obzvláště pak v přídavku, kdy po pozvolném otvíráku Big TV a pomalu gradující Come On zazněl největší hit Bigger Then Us, jehož podmanivý refrén dozníval v uších ještě dlouho po odchodu do ulic.

Info

White Lies (uk)
4.11. 2016 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...