Veronika Miksová | Články / Reporty | 02.06.2015
Jsou věci, které svého času posloucháte, pak, ani nevíte proč, někam zapadnou myší dírou a vy je objevíte ve zcela nové podobě, nové kráse, pod jiným jménem, se stejnou tváří, proměněnou duší, okleštěnou od zbytečných složitosti, ale o to hlubší. Tepající v neuvěřitelném tempu.
Tenhle úvod vám bude připadat komplikovaný pouze pokud neznáte amerického sympaťáka Joea Haega, jeho nezařaditelné, právě PROTO skvělé hudební projekty 31Knots, Tu Fawning nebo aktuální White Wine/Vin Blanc, se kterým se u nás zastavil na třech zastávkách. Zapomeňte na Portland. Při koncertování s Tu Fawning a Menomena se Joe spřátelil s bubeníkem Blut Sport Disko Fritzem Brücknerem, odstěhoval se “za ním” do Evropy, do Lipska, kde už jako sousedi nahráli snad nejlepší rozchodovou (ex je Corina Repp) desku, co jsem v posledních letech slyšela.
V nedělním teplém večeru to v dejvické kavárně Potrvá nevypadá na návštěvnost roku, slovy ostatních to dopadne jako nejlepší zvuková zkouška letošního roku. Nekecám, že nás tam včetně těch největších insiderů bylo patnáct. Shame on you, lidi. Válíte se na zahrádce a grilujete klobásy z Lidlu i ty svoje. Já mám roční dítě, náročný etapový stěhování včetně cesty vlakem za sebou, a přesto jsem tady.
O hard and sexy úvod se postará Jakub Kaifosz z Wild Tides aka Boy Wonder & Teen Sensation. Jelikož jsem podle režiséra Jana Látala hipster jen proto, že se mi nelíbí nevkusné výlohy a jím pohanku, smířím se i s Jakubovou brutální stylizací. Představte si vypracovanou dlouhovlasou blondýnku s oranžovým kulichem, fialovými bokovými kalhotkami a černým tričkem nad pupík. Máte to? Ok. Akorát, že tohle je chlupatej chlap, má k tomu černou masku na ksichtu a děsně velkou hubu, která si dvakrát za set odplivne. Než pojmete intro ze Starců na chmelu, popadne oranžovou elektrickou tygřici a válí tak, že vás to i přes zcela konkrétní odpudivost pohltí. Nakonec byste mu snad do toho rozkroku i sáhli. Přímočarý energický rock se obejde bez příkras a rezonuje i díky jednoduchým a trefným anglickým textům. Vždyť kdo z vás ví, jak být šťastný (How to Be Happy?)?
A bělovínci? Znáte to, když si na zahrádce nebo u baru letmo vyměníte úsměvy s někým z hudebníků. Většinou vzápětí přijde zážitek silný a nevšední. In Every Way But One je deska přístupná i nepřístupná, nebo-li, jak hlásí Joe po jednom z potlesků: “I thank you, but I do not thank you,” v narážce na přítomnost dvou Plzeňáků a fakt, že mu právě během plzeňské zastávky ukradli zavazadlo s počítačem a vším důležitým. Tenhle týpek se snad ani neumí zlobit a komorní, o to intenzivnější jízda začíná. I´m Here rozezvučí malé Potrvá i naše vnitřnosti. Jsou jako jin a jang. Joe hází svým dlouhým tělem v obleku s krátkými nohavicemi a Fritz se hýbe minimálně. Dohromady to vře jako molotovův koktejl. Nepamatuji, kdy naposledy jsem byla svědkem něčeho tak upřímného, zdravě absurdního a nečekaného. Kdy mi hudebník hleděl do očí z pěti centimetrů, kdy zpíval jako o život pro patnáct lidí, tu upil z drinku jednomu, tu osahával jiného, a zakončil to epileptickým divadlem a válením ve vodě vylité z psí misky. Joe v pauzách čile komunikuje a vtipkuje při výměně struny. “This is the unsexiest part of rock´n roll.” V jednu chvíli si kluci vymění pozice, jindy na střídačku buší rumba koulemi do všeho kolem, což zní jako vyechovaná znělka AZ kvízu. Když pak graduje It´s Not a Body, It´s a Temple of Lines, jsme jako jedna masa, spojená s kluky v dobrém i zlém. Amen.
Vaše smůla, you, who were fucking the royal duck, místo toho, abyste tam byli s námi a ukázali, že máte špetku hudebního vkusu. Nehledě na to, že jste s Joem mohli probrat emancipaci, rigiditu církve, zjistit, proč je Pitchfork tak debilní a proč se zpěvák ...Trail of Dead bere tak moc vážně. Při tom všem by vám za zády pobíhala dejvická myš.
White Wine/Vin Blanc (usa) + Boy Wonder & Teen Sensation
31. 5. 2015, Potrvá, Praha
foto © Natália Zajačiková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.