Jakub Béreš | Články / Reporty | 23.10.2016
Je celkem běžné, že si zahraniční kapely berou na tour nadějné začínající hudebníky. Jen málokdy se však stane, že jako support vystoupí někdo, jehož koncert byste si nenechali ujít, ani kdyby vystupoval sólo, ideálně třeba na Sedmičce. A klidně by to mohlo stát stejně… Takovým talentem je i v Londýně usazený tajuplný písničkář Douglas Dare. Na své konto si před pár týdny připsal druhou desku Aforget a z ní zahrál většinu písní. Mladík v proužkované kombinéze a s načesanou pěšinkou sice vypadal na první pohled plaše, ale ve chvíli, kdy začal zpívat, se proměnil v sebevědomého hudebníka s úchvatným přednesem. Pokud patříte k fanouškům Woodkida, tak by vám rozhodně neměly uniknout ani Dareovy černobílé videoklipy. Paralelu se starším umělcem můžeme najít i po hudební stránce. Namísto velkolepých smyčcových aranží si ale Dare vystačí s párem synťáků a pianem, které je vedle hlubokého vokálu jeho dalším poznávacím znamením. Po koncertu mi navíc prozradil, že by se do Prahy moc rád vrátil začátkem příštího roku znovu, tak snad. Slabá půlhodina byla totiž příliš krátká.
To Wild Beasts se v Praze objevili už podruhé. Pět let je ale dlouhá doba, a tak se do Lucerna Music Baru vrátili hned s dvěma novými deskami. Z aktuální Boy King zaznělo nejvíce písní, tudíž i její cover zdobil pódium. Plachta s prázdným obličejem kyborga byla podsvětlena monitorem, takže z očí a úst šlehalo červené světlo. Na úvod zazněl poslední singl Big Cat, ve kterém se ukázaly mimořádné hlasové možnosti obou zpěváků. Bohužel stranou šly pozvolné melodické pasáže, které byly naživo zbytečně uspěchané, jako kdyby Wild Beasts hráli na festivalu a snažili se mermomocí zalíbit náhodným posluchačům. V Lucerně ale byli fanoušci, které kapela posbírala za osm let své existenci. Ještě větší zklamání představovala skladba We Still Got The Taste Dancin' on Our Tongues, která zazněla v ještě rozevlátější podobě a bez charakteristické intimity. Po chvíli se však sál naladil na stejnou vlnu a pochopil záměr kapely předvést se v živější a radostnější poloze.
Nejpřirozenější byli Wild Beasts ve svižnějších písních, které stály na zpěvu obou protagonistů. A bylo jedno, jestli se jednalo o nové skladby jako 2BU, Colossus nebo staré hity typu Hooting & Howling či King’s Men, jemuž patřil strhující závěr koncertu. Křečovitě působily některé nové skladby s dominující ostrou kytarou a kýčovitými samply. Nejvíce vyčnívala Tough Guy, kdy se z kamarádské partičky stala banda protivných namachrovanců, kteří křičeli prázdné hlášky hecující dav pod pódiem. Takových momentů nebylo naštěstí tolik, takže jste to Wild Beasts ve finále odpustili.
Wild Beasts (uk) + Douglas Dare (uk)
21.9. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Martin Chochola
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.