Články / Reporty

XXI. Blues Alive: V oku tornáda

XXI. Blues Alive: V oku tornáda

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 21.11.2016

Závěrečný den festivalu Blues Alive si minimálně ve dvou, ne-li dokonce třech případech s diváky dramaturgicky zašpásoval. Po dvaceti letech je to však něco, co si rozhodně dovolit může. V prvé řadě to bylo tematické odpoledne, na kterém vystoupila energická Jana Koubková a kapela Něžná noc Blanky Šrůmové a Jana Sahary Hedla. První jmenovaná spíše jazzová zpěvačka, druzí zasněná rocková kapela, blues v obou případech jen náznakově. Přesto vše působilo naprosto patřičně, změna nálady byla na místě a posluchačsky velice příjemná. Třetím dramaturgickým štůlcem bylo Alo Trio, dámská kapela hrající hudební směs na pomezí šansonu a blues. Bohužel mě jejich teatrální muzika příliš nezaujala a podle ohlasů z kuloárů jsem nebyl zdaleka jediný. Ale je dobře, že si festival může dovolit tyto „úkroky stranou“, svému publiku rozumí a to jeho dramaturgické kroky oceňuje, pozorně naslouchá – a hlavně si udělá vlastní názor.

A pak už se jelo na plné obrátky. Od té chvíle se neexperimentovalo, byť od čistého blues jsme byli stále poměrně vzdáleni. S plnou parádou to do publika začali tlačit, netradičně v jedné rovině na kraji pódia umístění, Francouzi Dirty Deep. Moderní, na kost ohlodané, elektrické, špinavé blues a fantastická, divoká show. Dirty Deep byli hlasití, byli nekompromisní, byli nezastavitelní, byli drtiví. A publikum je odměnilo reakcí, která drtila sluch podobně jako muzika linoucí se z pódia. Blues s metalovým nápřahem? A stále přitom bez nejmenších pochyb blues? Přesně to předvedli Dirty Deep. Ještě teď se vzpamatovávám.

Na dalšího vystupujícího, Johna Fairhursta, jsem se velmi těšil. Fairhurst má kořeny v britském hard rocku, blues rocku a mississippském blues, v jeho hudbě však zaslechneme i vlivy ostrovního folku. To vše opět ve směsi, která je výbušnější než semtex. Hrubého, neotesaného frontamana s temným hlasem doprovázela duchem nepřítomná basistka a stoický bubeník. Show tu dělal Fairhurst a bohatě si vystačil.

Zpěvačka Nikki Hill byla dobrou, příjemnou tečkou za celým festivalem, energetickému tornádu předcházejících dvou vystupujících však konkurovat nemohla. Hudba měla spád, drajv, Nikki Hill zpívala fantasticky, ale... Finálové vystoupení bylo spíše lepším standardem, kterému chyběl moment překvapení.

Dvacátý první ročník festivalu Blues Alive byl neskutečně vyrovnaný. Organizátorům se podařilo dát dohromady silný výběr účinkujících – ne vyloženě hvězdný, ale variabilní, muzikantsky vytříbený a téměř bez slabých míst. Mladé kapely se prolnuly se zkušenými muzikanty a dramaturgickými úkroky do hladce plynoucího celku, kde se každý našel to svoje. A tak to má být.

Info

Blues Alive 2016:
Jana Koubková (cz), Blanka Šrůmová a Jan Sahara Hedl (cz), Alo Trio (cz) Dirty Deep (fr), John Fairhurst (gb), Nikki Hill (us)
19. 11. 2016, Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?