Články / Reporty

XXI. Blues Alive: V oku tornáda

XXI. Blues Alive: V oku tornáda

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 21.11.2016

Závěrečný den festivalu Blues Alive si minimálně ve dvou, ne-li dokonce třech případech s diváky dramaturgicky zašpásoval. Po dvaceti letech je to však něco, co si rozhodně dovolit může. V prvé řadě to bylo tematické odpoledne, na kterém vystoupila energická Jana Koubková a kapela Něžná noc Blanky Šrůmové a Jana Sahary Hedla. První jmenovaná spíše jazzová zpěvačka, druzí zasněná rocková kapela, blues v obou případech jen náznakově. Přesto vše působilo naprosto patřičně, změna nálady byla na místě a posluchačsky velice příjemná. Třetím dramaturgickým štůlcem bylo Alo Trio, dámská kapela hrající hudební směs na pomezí šansonu a blues. Bohužel mě jejich teatrální muzika příliš nezaujala a podle ohlasů z kuloárů jsem nebyl zdaleka jediný. Ale je dobře, že si festival může dovolit tyto „úkroky stranou“, svému publiku rozumí a to jeho dramaturgické kroky oceňuje, pozorně naslouchá – a hlavně si udělá vlastní názor.

A pak už se jelo na plné obrátky. Od té chvíle se neexperimentovalo, byť od čistého blues jsme byli stále poměrně vzdáleni. S plnou parádou to do publika začali tlačit, netradičně v jedné rovině na kraji pódia umístění, Francouzi Dirty Deep. Moderní, na kost ohlodané, elektrické, špinavé blues a fantastická, divoká show. Dirty Deep byli hlasití, byli nekompromisní, byli nezastavitelní, byli drtiví. A publikum je odměnilo reakcí, která drtila sluch podobně jako muzika linoucí se z pódia. Blues s metalovým nápřahem? A stále přitom bez nejmenších pochyb blues? Přesně to předvedli Dirty Deep. Ještě teď se vzpamatovávám.

Na dalšího vystupujícího, Johna Fairhursta, jsem se velmi těšil. Fairhurst má kořeny v britském hard rocku, blues rocku a mississippském blues, v jeho hudbě však zaslechneme i vlivy ostrovního folku. To vše opět ve směsi, která je výbušnější než semtex. Hrubého, neotesaného frontamana s temným hlasem doprovázela duchem nepřítomná basistka a stoický bubeník. Show tu dělal Fairhurst a bohatě si vystačil.

Zpěvačka Nikki Hill byla dobrou, příjemnou tečkou za celým festivalem, energetickému tornádu předcházejících dvou vystupujících však konkurovat nemohla. Hudba měla spád, drajv, Nikki Hill zpívala fantasticky, ale... Finálové vystoupení bylo spíše lepším standardem, kterému chyběl moment překvapení.

Dvacátý první ročník festivalu Blues Alive byl neskutečně vyrovnaný. Organizátorům se podařilo dát dohromady silný výběr účinkujících – ne vyloženě hvězdný, ale variabilní, muzikantsky vytříbený a téměř bez slabých míst. Mladé kapely se prolnuly se zkušenými muzikanty a dramaturgickými úkroky do hladce plynoucího celku, kde se každý našel to svoje. A tak to má být.

Info

Blues Alive 2016:
Jana Koubková (cz), Blanka Šrůmová a Jan Sahara Hedl (cz), Alo Trio (cz) Dirty Deep (fr), John Fairhurst (gb), Nikki Hill (us)
19. 11. 2016, Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace