Články / Reporty

XXIII. Blues Alive podruhé: Autenticky, hypnoticky

XXIII. Blues Alive podruhé: Autenticky, hypnoticky

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 17.11.2018

No teda, letos si to pořadatelé Blues Alive dávají. Sází jedno silné jméno za druhým a člověk si ani nestačí dojít pro něco k jídlu nebo se jen na chvilku posadit. Nohy bolí, v břiše kručí, ale nezbývá než jen zírat na pódium šumperského Kulturního domu. A v pátek to zírání bylo velmi nevěřícné.

Domácí King Bee to vyhrávají dvěma věcmi: hrubým přístupem a velšským zpěvákem Daleyem B. Williamsem. Kdo by při jejich poslechu řekl, že jsou z Prostějova… Blues ozvláštněné harmonicky se prolétajícími kytarami stálo na pevných, syrových riffech, neodbočovalo z nastaveného tempa a příjemně drtilo.

Malý vzrůstem, velký duchem. V osobě Rev. Sekoua přijela do Šumperka významná osobnost lidskoprávního aktivismu, profesor na Sorbonně a Princetonu, autor pěti odborných knih - a taky strhující frontman. Přijede kazatel, na fotkách v katalogu vidím usedle působícího muže v obleku a s kloboukem, to bude pěkně v klidu, mrknu na pár věcí a půjdu, honilo se mi hlavou. Ale když na jeviště vběhl malý diblík a během první písničky odhodil klobouk, sako, kravatu i košili a stal se z něj divoký dredatý zaklínač, nešlo odejít. Blues neblues, byl to spíše gospel, do něhož se míchalo reggae pěkně od podlahy, manická mše, která brala dech. Aleluja, to bylo památné vystoupení!

Největším diváckým oříškem se stali North Mississippi Blues Project, uskupení trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha. Ryzí blues z Delty, v případě prvních dvou v ryzí podobě a na hraně hypnózy. Modernějším pojetím vířil hutné repetitivní vody kytarista Robert Kimbrough, syn slavného Juniora. Společné finále, kdy se na pódiu objevil i kytarista Jan Švihálek (Band of Heysek - zbytek "hejsků" se staral o rytmiku celého bloku), bylo zpomaleno nesehraností celé party, resp. faktem, že RL Boyce je viditelně zvyklý hrát sám nebo jen v malé skupině a v té být leaderem. Jakmile došlo na bigbítovou rytmiku, ztrácel se a do hry se prakticky nebyl schopný zapojit. Set tak končil přinejmenším zvláštně. A autenticky.

Ve srovnání s předchozími byl Joe Louis Walker vlastně úplně obyčejný. Nikoliv však špatný, i jeho koncert měl své momenty, byl nabitý profesionalitou i kytarovým uměním. A taky na bluesovém festivalu značně neobvyklým coverem, zazněla fantastická verze harrisonovské While My Guitar Gently Weeps. Walker je dalším navrátilcem na šumperský festival, jeho vystoupením se celá akce přehoupla do své poslední třetiny. Jaká překvapení nás ještě čekají? Po předchozích dnech se může stát cokoliv.

Info

Blues Alive
16. 11. 2018, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.