Články / Reporty

XXIII. Blues Alive podruhé: Autenticky, hypnoticky

XXIII. Blues Alive podruhé: Autenticky, hypnoticky

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 17.11.2018

No teda, letos si to pořadatelé Blues Alive dávají. Sází jedno silné jméno za druhým a člověk si ani nestačí dojít pro něco k jídlu nebo se jen na chvilku posadit. Nohy bolí, v břiše kručí, ale nezbývá než jen zírat na pódium šumperského Kulturního domu. A v pátek to zírání bylo velmi nevěřícné.

Domácí King Bee to vyhrávají dvěma věcmi: hrubým přístupem a velšským zpěvákem Daleyem B. Williamsem. Kdo by při jejich poslechu řekl, že jsou z Prostějova… Blues ozvláštněné harmonicky se prolétajícími kytarami stálo na pevných, syrových riffech, neodbočovalo z nastaveného tempa a příjemně drtilo.

Malý vzrůstem, velký duchem. V osobě Rev. Sekoua přijela do Šumperka významná osobnost lidskoprávního aktivismu, profesor na Sorbonně a Princetonu, autor pěti odborných knih - a taky strhující frontman. Přijede kazatel, na fotkách v katalogu vidím usedle působícího muže v obleku a s kloboukem, to bude pěkně v klidu, mrknu na pár věcí a půjdu, honilo se mi hlavou. Ale když na jeviště vběhl malý diblík a během první písničky odhodil klobouk, sako, kravatu i košili a stal se z něj divoký dredatý zaklínač, nešlo odejít. Blues neblues, byl to spíše gospel, do něhož se míchalo reggae pěkně od podlahy, manická mše, která brala dech. Aleluja, to bylo památné vystoupení!

Největším diváckým oříškem se stali North Mississippi Blues Project, uskupení trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha. Ryzí blues z Delty, v případě prvních dvou v ryzí podobě a na hraně hypnózy. Modernějším pojetím vířil hutné repetitivní vody kytarista Robert Kimbrough, syn slavného Juniora. Společné finále, kdy se na pódiu objevil i kytarista Jan Švihálek (Band of Heysek - zbytek "hejsků" se staral o rytmiku celého bloku), bylo zpomaleno nesehraností celé party, resp. faktem, že RL Boyce je viditelně zvyklý hrát sám nebo jen v malé skupině a v té být leaderem. Jakmile došlo na bigbítovou rytmiku, ztrácel se a do hry se prakticky nebyl schopný zapojit. Set tak končil přinejmenším zvláštně. A autenticky.

Ve srovnání s předchozími byl Joe Louis Walker vlastně úplně obyčejný. Nikoliv však špatný, i jeho koncert měl své momenty, byl nabitý profesionalitou i kytarovým uměním. A taky na bluesovém festivalu značně neobvyklým coverem, zazněla fantastická verze harrisonovské While My Guitar Gently Weeps. Walker je dalším navrátilcem na šumperský festival, jeho vystoupením se celá akce přehoupla do své poslední třetiny. Jaká překvapení nás ještě čekají? Po předchozích dnech se může stát cokoliv.

Info

Blues Alive
16. 11. 2018, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.