Články / Reporty

XXIII. Blues Alive potřetí: Saharský vítr a ghetta Oaklandu

XXIII. Blues Alive potřetí: Saharský vítr a ghetta Oaklandu

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 18.11.2018

A je tu tečka, tedy finále. Blues Alive s třiadvacítkou v názvu se po dvou mimořádně nabitých dnech dostalo až do finále. Otázka byla nasnadě: S čím se pořadatelé předvedou tentokrát, do jakých koutů světa nás zavedou a čím překvapí?

Slovenští Mississippi Mixtape otevřeli hlavní program se ctí - a hlavně s vervou. Jejich moderní přístup, který mixoval blues s čardášem i názvuky balkánské dechovky či jazzu, byl přesně tím, co start večera potřeboval. Kapela si dokázala získat slušnou pozornost už vloni, když téměř zneprůchodnila foyer kulturního domu, a letos to nebylo jiné, jen pozornost publika byla snad ještě soustředěnější.

Čistých bluesových zpěvaček je spousta, narazit na zpěváka už je o něco větší umění. Mike Ledbetter disponuje mocným hlasem i charismatem lídra a do Šumperka dojel s kytaristou Mikem Welchem. A bylo to vlastně poslední blues večera. Tedy v té řekněme tradiční formě.

Kolébkou blues je Afrika a o zdůraznění spojnice mezi černým kontinentem a americkým vývozním artiklem se Blues Alive snaží léta (vystoupení Rolanda Tchakounté, JuJu či Erica Bibba s Habibem Koitém budiž dostatečnými příklady). V podobě malijských Tamikrest mělo publikum asi největší příležitost, jak se dostat skutečně ke kořenům. Odlišné harmonie, transovní postupy, texty v jazyce, kterému těžko někdo rozuměl, ale také solidní bigbít. Vystoupení jen těžko uvěřitelným způsobem gradovalo, až nakonec postupně houstnoucí zhypnotizované publikum smetlo silou horského větru ze Sahary.

Kdyby se uděloval titul o nejskromněji pojatou nástrojovku, asi by to vyhrál sympaťák Rick Derringer, nenápadný frajer, který byl před lety schopný sekundovat bluesovému kytarovému mistrovi Johnnymu Winterovi. A taky mu napsal hit Rock and Roll, Hoochie Koo. Derringer přijel jen s jedinou kytarou a frenetickým bubeníkem. A stačilo to. Na pohled křehký chlapík převedl zhusta naboostrované vystoupení, které bralo dech a sluch. Místy to bylo možná trochu stereotypní, hbité prsty v sólech se ztrácely pod mohutnou vrstvou zkreslení, detaily zanikaly, ale tohle mělo poněkud jiné kvality.

Tím, že přivezl šumperský festival Fantastic Negrita, jen potvrdil ocenění ze strany The Blues Foundation. Přijela totiž hvězda na vrcholu své slávy, ne legenda (jako dlouhá řada hostí) nebo osobnost, která se už přehoupla za svůj kariérní zenit (Jonny Lang). Fantastic Negrito je hvězdný teď a tady a je ztělesněním maximálně aktuálního blues pro jedenadvacáté století. Je dostatečně poučený tradicí, profackovaný ulicí i aktivistický na to, aby přitáhl jak žánrem protřelé publikum, tak mladší posluchače, kteří o jména jako BB King nebo Robert Johnson možná ani nezavadili. Zábavná excentricita, výborné muzikanství, kouzlo osobnosti i schopnost vyzobávat mnohé z různých zdrojů - to jsou základní ingredience vystoupení vládce nejen třiadvacátého ročníku šumperského festivalu, ale i bluesového krále několika posledních let.

Tradicionalisté nejspíše neplesali. Na druhou stranu - dramaturgicky vzato byl tohle jeden z nejzajímavěji poskládaných ročníků za poslední dobu. Ukázal podstatnou věc: aby bylo publikum spokojené, ba nadšené (vystoupení Fantastic Negrita, Rev. Sekou či Joan Osbourne vyvolalo takovou diváckou odezvu, že jsem se o místní kulturák vážně bál), není potřeba omílat dvanáctky a nostalgicky obehrávat staré legendy. Památný ročník.

Info

Blues Alive
17. 11. 2018
Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mimozemský král pohody Kurt Vile

redakce 23.06.2019

Rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan...

John Zorn’s Bagatelles Marathon: Divy interpretace

redakce 23.06.2019

Událost roku? Koncertní pásmo Bagatelles Johna Zorna do téhle kategorie spadalo už dlouho dopředu.

Afrosoučasnost naboso: Nyege Nyege showcase

redakce 17.06.2019

Díky nevelké návštěvě tak vznikla extrémně neformální atmosféra garáže nebo staré dílny, kde pár desítek kamarádů tančí do roztrhání těla. Ideálně na boso.

Mullety i máslové preclíky (Wave-Gotik-Treffen)

redakce 13.06.2019

Další rok existence letitého festivalu, tentokrát s pořadovým číslem 28? Některé kostýmy se nevyplatí měnit.

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

redakce 12.06.2019

Chee Chaak nejde zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Kapely, vosery, bizáry a hlášky.

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

redakce 12.06.2019

Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Nebezpečně povědomí Godsmack

redakce 11.06.2019

Trumfy drží Godsmack v rukou dva: stále umí napsat sakra hitovky a zpěvák Sully Erna je umí prodat. Stačí to?

Náplast na duši Toma Rosenthala

redakce 11.06.2019

Rosenthalovou doménou je textová zkratka, kterou přiléhavě komentuje realitu všedního dne. Jak to funguje naživo?

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

redakce 11.06.2019

Slzy štěstí v očích, věrné vyřvávání láskyplného textu a nekonečný aplaus ukončil rychlý přesun na hlavní stage. Dojáky i deště na severu Dánska.

NorthSide 2019: Idles a ti další

redakce 08.06.2019

Kytarista Mark Bowen odehrál celý koncert ve spoďárech, následný přechod na Migos nás ale rozhodil ještě víc. Naštěstí tu ale lesní víly pletou květinové věnce...