Články / Reporty

XXIII. Blues Alive potřetí: Saharský vítr a ghetta Oaklandu

XXIII. Blues Alive potřetí: Saharský vítr a ghetta Oaklandu

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 18.11.2018

A je tu tečka, tedy finále. Blues Alive s třiadvacítkou v názvu se po dvou mimořádně nabitých dnech dostalo až do finále. Otázka byla nasnadě: S čím se pořadatelé předvedou tentokrát, do jakých koutů světa nás zavedou a čím překvapí?

Slovenští Mississippi Mixtape otevřeli hlavní program se ctí - a hlavně s vervou. Jejich moderní přístup, který mixoval blues s čardášem i názvuky balkánské dechovky či jazzu, byl přesně tím, co start večera potřeboval. Kapela si dokázala získat slušnou pozornost už vloni, když téměř zneprůchodnila foyer kulturního domu, a letos to nebylo jiné, jen pozornost publika byla snad ještě soustředěnější.

Čistých bluesových zpěvaček je spousta, narazit na zpěváka už je o něco větší umění. Mike Ledbetter disponuje mocným hlasem i charismatem lídra a do Šumperka dojel s kytaristou Mikem Welchem. A bylo to vlastně poslední blues večera. Tedy v té řekněme tradiční formě.

Kolébkou blues je Afrika a o zdůraznění spojnice mezi černým kontinentem a americkým vývozním artiklem se Blues Alive snaží léta (vystoupení Rolanda Tchakounté, JuJu či Erica Bibba s Habibem Koitém budiž dostatečnými příklady). V podobě malijských Tamikrest mělo publikum asi největší příležitost, jak se dostat skutečně ke kořenům. Odlišné harmonie, transovní postupy, texty v jazyce, kterému těžko někdo rozuměl, ale také solidní bigbít. Vystoupení jen těžko uvěřitelným způsobem gradovalo, až nakonec postupně houstnoucí zhypnotizované publikum smetlo silou horského větru ze Sahary.

Kdyby se uděloval titul o nejskromněji pojatou nástrojovku, asi by to vyhrál sympaťák Rick Derringer, nenápadný frajer, který byl před lety schopný sekundovat bluesovému kytarovému mistrovi Johnnymu Winterovi. A taky mu napsal hit Rock and Roll, Hoochie Koo. Derringer přijel jen s jedinou kytarou a frenetickým bubeníkem. A stačilo to. Na pohled křehký chlapík převedl zhusta naboostrované vystoupení, které bralo dech a sluch. Místy to bylo možná trochu stereotypní, hbité prsty v sólech se ztrácely pod mohutnou vrstvou zkreslení, detaily zanikaly, ale tohle mělo poněkud jiné kvality.

Tím, že přivezl šumperský festival Fantastic Negrita, jen potvrdil ocenění ze strany The Blues Foundation. Přijela totiž hvězda na vrcholu své slávy, ne legenda (jako dlouhá řada hostí) nebo osobnost, která se už přehoupla za svůj kariérní zenit (Jonny Lang). Fantastic Negrito je hvězdný teď a tady a je ztělesněním maximálně aktuálního blues pro jedenadvacáté století. Je dostatečně poučený tradicí, profackovaný ulicí i aktivistický na to, aby přitáhl jak žánrem protřelé publikum, tak mladší posluchače, kteří o jména jako BB King nebo Robert Johnson možná ani nezavadili. Zábavná excentricita, výborné muzikanství, kouzlo osobnosti i schopnost vyzobávat mnohé z různých zdrojů - to jsou základní ingredience vystoupení vládce nejen třiadvacátého ročníku šumperského festivalu, ale i bluesového krále několika posledních let.

Tradicionalisté nejspíše neplesali. Na druhou stranu - dramaturgicky vzato byl tohle jeden z nejzajímavěji poskládaných ročníků za poslední dobu. Ukázal podstatnou věc: aby bylo publikum spokojené, ba nadšené (vystoupení Fantastic Negrita, Rev. Sekou či Joan Osbourne vyvolalo takovou diváckou odezvu, že jsem se o místní kulturák vážně bál), není potřeba omílat dvanáctky a nostalgicky obehrávat staré legendy. Památný ročník.

Info

Blues Alive
17. 11. 2018
Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...