Články / Reporty

XXIII. Blues Alive poprvé: S očima navrch hlavy

XXIII. Blues Alive poprvé: S očima navrch hlavy

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 16.11.2018

Šumperský festival Blues Alive je extratřída. My to víme, fanoušci to vědí, vyprodávají ho čtvrt roku dopředu a zdá se, že to ví i za oceánem v organizaci The Blues Foundation. To je něco jako Americká akademie populární hudby, jen v blues. Cena Keeping the Blues Alive, vyhrazená nejvýznamnějším počinům v této oblasti, poputuje příští rok právě do podhůří Jeseníků. Čili nyní už je to dokonce světová extratřída.

A ukázal to už první večer, v jednolitém proudu hudby, bez zbytečných prodlev. Stage sice na začátku připomínala skladiště, protože na ní byly nástrojovky všech účinkujících, na rychlosti přestaveb se to ale projevilo pozitivně. Nejméně prostoru (v tomto případě tedy nejen časového) dostal Jan Fic. Ne nadarmo uhranul publikum soutěže Blues Aperitiv, i z těch čtyř kousků, které zahrál, byl cítit velký potenciál. Česky zpívané blues, které nemá snahu schovávat se za cizí vzory a vystačí si s vlastním étosem, humorem a osobitostí, to je vždycky hodno ocenění. Spolehlivou jistotou je naopak all-star band Energit Luboše Andršta. Za poslední dobu jsem je měl možnost vidět třikrát a pokaždé to bylo vynikající. A je vždycky fajn vidět sedmdesátníka Andršta v tak dobré pohodě s kapelou, která si navzájem skvěle sedí a spouští gejzíry absolutního štěstí u zasloužilých bigbíťáků, kteří zhusta obsadili první brázdu pod pódiem.

A pak začala nadvláda žen, jak poznamenal moderátor Marek Hlavica. Southern Avenue vlétli na pódium Domu kultury s razancí, která se dala očekávat jen stěží. Promo materiály nelhaly, nejvíce pozornosti si pro sebe ukradla drobná zpěvačka Tierinii Jackson. V první linii se s ní střídal rozevlátý kytarista Ori Naftaly, herně úsporný, důrazný, s citem pro načasování. Zastupoval bluesový pól, zpěvačka se pohybovala ve vlnách soulu, procítěněného, zároveň i přímočaře agresivního. Oči na vrch hlavy, tak nějak se to říká, a ten nejpříhodnější a nejjednodušší popis zní: uragán. Žánrově příjemně fluidní, maximálně energický, extrémně působivý.

Premiérový koncert Joan Osborne u nás byl pak vítaným osvěžením. Skromně vystupující dáma přijela se svým aktuálním albem, na němž přezpívala skladby Boba Dylana, oproti studiovým verzím je však zbavila klasických aranží a v Šumperku vystoupila pouze s kytaristou a klavíristou. Její set tak dostal kontury křehkého, přátelského muzicírování, kde byl prostor na muzikantské vtípky, vyprávění i chyby. A hlavně pro Dylana, tedy kromě jedné výjimky, hitové One of Us, která odlehčeným ne-rockovým aranžmá získala na vznešenosti.

A pak už to byl jen divoký večírek až dokonce. Coby nevěřící Tomáš jsem nad zařazením Any Popovic na pozici vrcholu čtvrtečního večera kroutil hlavou. Kroutím jí stále, tentokrát proto, že stále ne úplně rozumím tomu, co jsem to vlastně viděl. Do jisté míry to byl frontální útok na mužské publikum festivalu (upnuté šaty, boty na jehlách a další ženské zbraně), skvělé to bylo i hudebně. Kytaristka Ana Popovic tentokrát dojela s celou kapelou, která její silovou - až neženskou - hru podložila důkladným spodkem. Výrazný prostor dostala dvoučlenná dechová sekce, která vařila spíše než z blues z nahrubo ohlodaných jazzových kostí.

Třidvacátý Blues Alive začal večerem neuvěřitelně vyrovnaných vystoupení. Highlight? Všechno, těžko vybrat. Moc superlativů? Nejde to jinak.

Info

XXIII. BluesAlive
15. 11. 2018, Šumperk

foto: © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.