Články / Sloupky/Blogy

You move me, you move me, you move me round and round, I guess (TaxiWars)

You move me, you move me, you move me round and round, I guess (TaxiWars)

Jirka Imlauf | Články / Sloupky/Blogy | 01.11.2019

Poprvý jsem je viděl v Roskilde, byl rok 95 nebo 96, a byl to zásah do černýho. Přesně to, co jsme tenkrát chtěli slyšet. A přesně, jak řikal náš tehdejší bubeník Šimon: tohle musíte slyšet, je to, jako když se Waits potká s Pixies. Potrhlý písničkářství zkřížený s něčím elegantním, ošuntělý a syrový akordy, do kterých vždycky odněkud vlítla silná melodie. A vypadali dobře, jako parta pouličních muzikantů, co zrovna vstala v nějakym kutlochu, povečeřela cigaretu a kafe a šla na to. Mikáda a košile, pomačkaný fešáci. Celý to působilo jako neokoukaný, neukradnutý, nebyl to grunge, nebyl to britpop, nebyla v tom elektronika. Ale za to v tom byl podivně pokroucenej šanson, takovej ten rajcovní groovy jazz a zároveň rokenrol a boosterovaný akordy Dinosaur jr. nebo Mudhoney. Stáli jsme tam s červeným vínem v plastových lahvích, měli už trochu v hlavě a říkali si, tohle je ono, jo takhle to může fungovat, klidně tam může být i Třešňák i Hegerka i Dunaj i ty vostrý kytary. Zamilovali jsme se. Píšu klišé, co jste četli už stokrát, ale takhle nějak to bylo. dEUS.

Roky šly, zamilovávali jsme se do jinejch, ale kvůli nim tahle holka na přitažlivosti neztrácela. Pouštěli jsme si to a zpívali na mejdanech, v autě a ty desky měly zvláštní místo mezi jinejma, Worst Case Scenario, to byl základ a Hotel Lounge základ základu, pak nám po jednom libereckym koncertě pustil Jára Rudiš ve svý mansardě In the Bar, Under the Sea, řikal: maj novou desku, hele... V Praze byli hodněkrát, vybavuju si třeba, jak sedíme u stolu nahoře v Rock Café a kolem jde kapela a všichni maj knír. Předkapela tenkrát byli Sketa Fotr a pak začli tyhle elegáni rovnou tim, co všichni čekali nejvíc, Instant Street. No a potom přišlo Ideal Crash a šlo to ještě dál a do nás hloub, byl to soundtrack tý doby, dodneška pro nás ve vzpomínkách je. Ale příliš vzpomínat není zdravý, i když jsem to na jaře letos udělal a jel se podívat do Berlína do Astry, kde oslavili dvacet let od vydání desky tím, že ji celou zahráli a já krotil přílišnej lesk v očích, protože jsem tam byl s dcerkou, která má radši Arianu Grande, ale jela se mnou.

Tady v Ústí je Café Max jedinej podnik, kde se dá normálně přes týden slyšet jazz, a přes všechny mouchy má tohle místo právě díky tomu konejšivý účinky. Tahle hudba je celej vesmír různých stylů a přístupů, a i když se v něm poměrně výrazně nevyznám, dělá se mnou různý věci. Jsou jiný, než uměj popový nebo rockový písničky, a nepřepadaj mě u toho myšlenky o akademičnosti nebo starobylosti, jazz jen bere objížďkou, co rokenrol zkratkou, možná, třeba je to jinak. Každopádně umí bejt rajcovní.

Už přesně nevim, kdo mi prvně řekl o TaxiWars, myslim, že Michal, ale bylo to zjevení a ve vteřině se to dalo pochopit. Tyhle sága a kontrabasy a groovy a zahulený jazzový kluby a tohle všechno je i ve starejch věcech dEUS a taky a hlavně, někdy jsou ty pravidla rokenrolu sešněrovaný a je to trochu furt dokola. A se jménem Barman se jednou prostě musíte octnout v jazzový kapele. A jestli zima je elektro, jaro indie rock, léto r’n’b, tak podzim, to je jazz.

Info

TaxiWars (be) + Houpací koně
5. 11. 2019 Futurum Music Bar, Praha
fb event

foto @ Daniel Jesus

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.