Články / Reporty

„You paid your money, to get some rock’n’roll!“ (Rival Sons)

„You paid your money, to get some rock’n’roll!“ (Rival Sons)

Dan Sywala | Články / Reporty | 21.02.2019

Američtí Rival Sons nejsou u nás žádní nováčci. Během rozhovoru těsně před koncertem básnili o tom, jak v roce 2013 hráli mezi studentskými kolejemi „někde vysoko nad Prahou“. Legendární Sedmičku, letos padesátiletou, v průběhu času vystřídaly třeba Futurum nebo Lucerna Music Bar a letos si troufli na Roxy, kterou zdárně naplnili. Není se čemu divit. Předskakují stále větším dinosaurům, kdy po Black Sabbath nebo Aerosmith následovali letos i The Rolling Stones. Stejně tak zrají i autorsky, protože aktuální šestá deska Feral Roots si bez debat vysloužila klíčové místo v jejich diskografii.

A logicky dostala štědrý prostor v setlistu, kdy po úmorném intru došlo hned na dvě nové skladby Back in the Woods a Sugar on the Bone. Největší pozornost poutal kytarista Scott Holiday v tygřím saku, se zlatým přelivem ve vlasech a v rukách hrdě nesoucí nástrojový unikát Meloduende Custom B-Bones, který připomíná Cadillac. Kytar vůbec vystřídal během večera mnoho, ale všechny měly něco společného – všem skladbám, ať už se jednalo o novinky nebo starší songy typu Pressure and Time nebo Electric Man, dominoval hutný riff, chytlavá melodie a mnohdy i text o sexy girl. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky na dětství, kdy jsem u strýce sledoval kolekci videoklipů ZZ Top na VHS, zároveň jsem v duchu vyčítal našemu školství, že jsme besídky nedělali v duchu rockabilly.

Celou podívanou korunoval zpěvák Jay Buchanan. Ječák, že i otrlí výčepní nestačili koukat, přitom vše procítěné do posledního vzdechu a třesu v těle. Dokázal publikum rozdivočit a dal vzpomenout na největší legendy hard rocku, do toho nechyběl výrazný výkroj na hrudi a ozdoby po vzoru cikánských šamanů. Buchanan ale umí také ztišit, například když ve skladbě Jordan mluvil o smrti, vyšších hodnotách a nutnosti duchovního spojení mezi všemi v sále.

Tohle jsou soudobí Led Zeppelin. Mladičtí Greta Van Fleet sice mohou vyhrát Grammy, ale věk a zkušenosti neochčiješ. Vrcholem večera byl „kapelní Kashmir“ nazvaný Look Away s orientálním intrem a působivou gradací. A pak zase další a další neskutečné riffy, ať už to byla Do Your Worst nebo Open My Eyes.

Pochvaly jsou na místě a výtky nepodstatné, dvě hodinky poctivé nebo taky staromilské rokenrolové práce. Ke konci se fyzicky zapojili i zprvu umírnění fanoušci a při pohledu na kvality nebo tempo růstu kapely tu máme jméno, které jednou může vymírající rockové dinosaury nahradit.

Info

Rival Sons (us)
20. 2. 2019 Roxy, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.