Články / Reporty

„You paid your money, to get some rock’n’roll!“ (Rival Sons)

„You paid your money, to get some rock’n’roll!“ (Rival Sons)

Dan Sywala | Články / Reporty | 21.02.2019

Američtí Rival Sons nejsou u nás žádní nováčci. Během rozhovoru těsně před koncertem básnili o tom, jak v roce 2013 hráli mezi studentskými kolejemi „někde vysoko nad Prahou“. Legendární Sedmičku, letos padesátiletou, v průběhu času vystřídaly třeba Futurum nebo Lucerna Music Bar a letos si troufli na Roxy, kterou zdárně naplnili. Není se čemu divit. Předskakují stále větším dinosaurům, kdy po Black Sabbath nebo Aerosmith následovali letos i The Rolling Stones. Stejně tak zrají i autorsky, protože aktuální šestá deska Feral Roots si bez debat vysloužila klíčové místo v jejich diskografii.

A logicky dostala štědrý prostor v setlistu, kdy po úmorném intru došlo hned na dvě nové skladby Back in the Woods a Sugar on the Bone. Největší pozornost poutal kytarista Scott Holiday v tygřím saku, se zlatým přelivem ve vlasech a v rukách hrdě nesoucí nástrojový unikát Meloduende Custom B-Bones, který připomíná Cadillac. Kytar vůbec vystřídal během večera mnoho, ale všechny měly něco společného – všem skladbám, ať už se jednalo o novinky nebo starší songy typu Pressure and Time nebo Electric Man, dominoval hutný riff, chytlavá melodie a mnohdy i text o sexy girl. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky na dětství, kdy jsem u strýce sledoval kolekci videoklipů ZZ Top na VHS, zároveň jsem v duchu vyčítal našemu školství, že jsme besídky nedělali v duchu rockabilly.

Celou podívanou korunoval zpěvák Jay Buchanan. Ječák, že i otrlí výčepní nestačili koukat, přitom vše procítěné do posledního vzdechu a třesu v těle. Dokázal publikum rozdivočit a dal vzpomenout na největší legendy hard rocku, do toho nechyběl výrazný výkroj na hrudi a ozdoby po vzoru cikánských šamanů. Buchanan ale umí také ztišit, například když ve skladbě Jordan mluvil o smrti, vyšších hodnotách a nutnosti duchovního spojení mezi všemi v sále.

Tohle jsou soudobí Led Zeppelin. Mladičtí Greta Van Fleet sice mohou vyhrát Grammy, ale věk a zkušenosti neochčiješ. Vrcholem večera byl „kapelní Kashmir“ nazvaný Look Away s orientálním intrem a působivou gradací. A pak zase další a další neskutečné riffy, ať už to byla Do Your Worst nebo Open My Eyes.

Pochvaly jsou na místě a výtky nepodstatné, dvě hodinky poctivé nebo taky staromilské rokenrolové práce. Ke konci se fyzicky zapojili i zprvu umírnění fanoušci a při pohledu na kvality nebo tempo růstu kapely tu máme jméno, které jednou může vymírající rockové dinosaury nahradit.

Info

Rival Sons (us)
20. 2. 2019 Roxy, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.