Články / Reporty

Z garáže do snu (Genuine Jacks a Max Bazowski)

Z garáže do snu (Genuine Jacks a Max Bazowski)

Nikola Piálková | Články / Reporty | 02.02.2017

Béčko v Třebíči je jedním z těch klubů, kde se zastavil čas. Vzdálit se půl metru od okna v sále znamená ztrátu signálu, kartou tady nezaplatíte a na wifi můžete rovnou zapomenout. Tahle zdánlivá negativa ale skýtají jednu velkou výhodu. I ti nejzarputilejší pisatelé zpráv a facebookoví přispěvači mají jednoduše smůlu a namísto do obrazovek smartphonů musí koukat kolem sebe. Lidi tu u piva konverzují a koncerty si užívají bez mobilu v ruce jako za starých časů. „Včera tu bylo na Mišíkovi 250 lidí, tak nevím, jak tu pochodíme den poté se slovenskou alternativou,“ zvedá ramena jedna z barmanek. Je něco před desátou, uvnitř na čtyřicet lidí. Lepší než drátem do oka.

Genuine Jacks odpálí večer peckou Birdie, k níž zhruba před rokem vyšel videoklip, nad kterým zaplesal nejeden ornitolog. Hudba má šťávu, basák Jakub Blokša stíhá během hraní pogovat, bubeník Martin Henri Lacko zas hází kudrnatou čupřinou a ani na chvíli nevypadne ze zběsilého tempa, které ve vteřině ovládá nemalou část příchozích. Jen se ujistím, že jde o čirý garage punk, rázem jsou moje domněnky ty tam. Dojde na heavymetalové prvky, ale taky na psychedelii nebo čistokrevný grunge. V pomalejších skladbách Murder Caught My Eyes či Golden Leaves from Marple Trees je podobnost hlasů Juraje Ondrejka s Cobainem nezpochybnitelná. Druhá půlka koncertu se zdá uspěchaná, jako by to už chtěli mít za sebou, poslední písnička ale proběhne přívětivým tempem a z koncertu tak můžou mít dobrý pocit obě strany dialogu.

Max Bazowski. Barevná světla v sále střídá tma, tu náhle rozzáří řetěz žlutých světýlek. Mladá pětice se vměstná na pódium a už s prvními tóny je jasné, že tahle hudba si hravě získá každého snílka. Jemné, splývavé samply vdechují melodiím pestřejší výraz, který dotváří suverénní a zároveň podmanivé riffy kytary. Výstup zpěváka Marka Konečného přesvědčivě provází muzikou, která je vydatně nasáklá emocemi. Táhlé plochy místy připomínají Oasis, chvílemi zas naskakují dreampopoví Slowdive, britský zvuk. Bazowski nesází na výrazný pohybový projev, ten není potřeba. To jsou ty chvíle, kdy si člověk uvědomí, jak moc je důležité, aby koncert bavil především muzikanty, pak až publikum. V tomto případě je ale přítomnost energie zásadní, mnohem jistěji než vzpomínka na konkrétní song v paměti uvízne pocit příjemného mravenčení. Max Bazowski mají valně našlápnuto.

Info

Genuine Jacks (sk) + Max Bazowski (sk)
28. 1. 2017 Hudební Klub B, Třebíč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace