Články / Reporty

Z Jihlavy do hlavy po pětadvacáté aneb Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava 2021

Z Jihlavy do hlavy po pětadvacáté aneb Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava 2021

Jakub Koumar | Články / Reporty | 01.11.2021

Pětadvacátý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě doputoval ke svému konci a je potřeba říct, že splnil očekávání, která nebyla po roční covidové pauze vůbec malá. Nepodařilo se mu vyhnout jistým organizačním zmatkům, přičemž některé zvládl se ctí (náhlé onemocnění účinkujících), jiné stojí za zamyšlení (chybné uvádění míst a časů akcí nebo špatně fungující rezervace). Nicméně toho hlavní, na co jsme od festivalu zvyklí, se nám dostalo.

Nezapomenutelných okamžiků je v Ji.hlavě každoročně požehnaně, a i letos návštěvníky dovedla ulicemi proplétající se bílá čára k mnoha z nich. Velmi silná byla letos scéna experimentálního filmu v divadle DIOD, kde se neodehrává jen soutěžní sekce Fascinace, ale i plno speciálních projekcí. Přímo královský zážitek nabídl projekt Náš očistec režiséra Martina Ježka. Vizuální výklad souboru básníka Jakuba Demla Můj očistec si vyžádal šest kameramanů, tři plátna, tři šestnáctimilimetrové promítačky. Abstraktní triptych najednou se promítajících záznamů nenechal oči v klidu a na koho byla sedmdesátiminutová stopáž příliš silná, mohl se pohroužit do hudby polského skladatele Roberta Piotrowicze, který se úctyhodně vypořádal s těžkým zadáním složit mši pro neliturgický prostor.

Co se týče experimentálních filmů, působivé řemeslo předvedl například snímek To, co má přijít, je jen slib od platformy Flatform. Zhruba dvacetiminutový film sleduje klimatické změny na malém ostrůvku mikroskopického státu Tuvalu v Oceánii, který díky zvyšující se hladině Pacifiku v budoucnu nejspíš zanikne. Filmaři velmi dobře pracují se střihem, prolnutím obrazu, ovládají speciální techniku, včetně dronů, ale i komparzisty, zprostředkovávajících příjemně absurdní obrazy běžného života.

Experimentování se netýká jenom filmů. Na tradiční hudební stage v malém kostelíku Svatého ducha ve Smetanových sadech dramaturg Pavel Klusák vozí hudbu, jaká se do Jihlavy dostává jen velmi zřídka. Letos svým výběrem v posluchačích vyprovokoval nutnost absolutní koncentrace. Dvojice DIY zvukových konstruktérů Petr Válek a Maria Komarova dokázali, že když dva dělají něco podobného, výsledek může být diametrálně odlišný a zvukové stroječky každého z nich pracovaly s prostorem i atmosférou docela jinak. Nečekaně náročný, ale velmi působivý pak byl koncert Prague Quiet Music Collective. Pomalé, nenápadné a velmi křehké skladby zněly tak opatrně a tiše, že se přímo mísily s šustěním ve větru honícího se listí kolem kostela. Hlavní hudební stage za Domem kultury a odborů pak představila kapely jako Bibione, Katarziu s Pjonim nebo Tamara, a jakkoli stan fungoval jako party scéna velmi dobře, festival aktuálně řeší, že by nebylo špatné tuto část přesunout do lepšího prostoru, kterých se ovšem městu nedostává.

fotogalerie z festivalu najdete tady anebo tu

V už tak širokém programu nechybí ani divadelní vystoupení. Kvůli nemoci sice nemohli přijet tradiční hosté VOSTO5, ale ve Smetanových sadech pro jediné vystoupení vyrostl stan pro Divadlo Líšeň a jejich hru Putin lyžuje. Brněnské divadlo už letos jednou doslova odzbrojilo Jihlavany svou japonskou fraškou Jezevec na borovici, a i tentokrát se předvedlo v nejlepším světle. Přímo vášnivý zápal pro hru podtrhla skvělá scénografie s minimálními rekvizitami a špičkovými, lehce absurdními hereckými výkony.

Na filmy je festival už ze své podstaty bohatý a i letos nabídl spoustu silných kousků. Pozoruhodné odhodlání tibetských mnišek představil převážně obervační snímek Tmavě červený les, navíc s unikátní příležitostí vyslechnout si po filmu povídání jediného česky mluvícího Tibeťana na světě. Za vypíchnutí pak stojí film Jak zničit mrak, který si odnesl zvláštní uznání v nesoutěžní kategorii Svědectví - vedle mnoha filmů s vážnějšími tématy se tvářil velmi nenápadně, ve skutečnosti obsahoval spoustu pozoruhodných otázek o důsledcích našeho jednání, ctižádosti a vášni. Překvapením bylo zařazení filmu Italo Disco – Jiskřivý zvuk osmdesátých let, což byl zajímavý způsob, jak vypíchnout sekci hudebních dokumentů Zkouška sirén, která je jinak skrytá početnějším návštěvám. Do posledního místa se zaplnil i ten největší promítací sál.

Všech 300 filmů je k nalezení v obří databázi výpis filmů, včetně vítězných snímků. Navíc se festival inspiroval v minulém on-line ročníku a spousta snímků se nyní dá zhlédnout prostřednictvím akreditovaného účtu na webu.

Mimořádný význam si získalo Inspirační fórum. Pořádná porce veřejných přednášek a debat už je tradičním bodem programu, tentokrát ale byla nabídka neuvěřitelně pestrá a opravdu profesionálně zvládnutá, o čemž svědčí i to, že snad všechny byly nacpané k prasknutí. Od pořadatelů je to jasné znamení, že budoucnost jihlavského festivalu se bude ubírat i tímto směrem a že pověstný trychtýř, který byl v minulosti ústředním motivem festivalových grafik, se nikam nevytratil. Slogan „Z Jihlavy do hlavy“ nejenže za celou dobu existence akce nepřestal platit, ale zdá se, že i vzhledem k takřka neomezeným možnostem předávání informací v digitální době nabývá na intenzitě.

Info

MFDF Ji.hlava
26.–31. 10. 2021 Jihlava

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace