Články / Recenze

Z kentuckých dolů (až) do norského pivovaru - Panopticon

Z kentuckých dolů (až) do norského pivovaru - Panopticon

David Vo Tien | Články / Recenze | 29.08.2014

Když vyšlo v roce 2012 album Kentucky, bylo mi jasné, že ten rok v black metalu a metalu obecně už nevyjde nic, co by mě zasáhlo tak silně, přetočí moje dosavadní posluchačské zážitky vzhůru nohama a já to budu milovat, aniž bych to chápal. Black metal a country? Nejde ani tak o to, že jde o netradiční, pro někoho možná odvážné spojení, takových už bylo a poslouchat se to nedalo. Jenže tohle spojení maká a vlastně i dává smysl. Z žádné desky jsem necítil půdu, ohniště a domov, tak jako právě z Kentucky. I recenze se shodly na tom, že je to deska dobrá jak medovina, co vyzvracel Odin na vikingy, a rozhodně to nebylo tím, že všechny metly za hranicemi appalačského území se naučily svorně poslouchat Townese Van Zandta, Peta Steela a Tatera Tatea.

Během práce na novém albu Austin Lunn prohlásil, že bude dost možná jeho nejosobnější. Vzhledem k tomu, že Panopticon je jedním z nejosobnějších „jeden bubák black metal“ projektů, a vzhledem k absenci konkrétnějšího nastínění rostla očekávání i nejistota. Co se hudby týče, rozhodně nejde o pokračování předešlého kusu, black metal a bluegrass spolu tentokrát nekopulují. Občas sice dojde na krátkou felaci dřevní hudby, chvílemi zazní banjo, housle, kytara a píšťala, ovšem téma Roads to North kovboje nevolá. Nejosobnější na cestě na sever znamená nejmíň politické. Míň sociálního komentáře, víc piva a přírody! Roads to North je totiž vzpomínkou na čas v Norsku, kde byl na stáži v Haandbryggeriet a učil se vařit domácí pivo, a na toulky Švédskem (kde felil se Seeds in Barren Fields), což se odráží i v hudbě. Nesmrdí z toho norská síra ani švédská zběsilost/melodičnost, nýbrž se ozývá mohutné klepání na brány Göteburgu. Míň blekýře, víc At the Gates!

Panopticon nikdy nebyl projektem jednoho žánru a Lunn s nimi pracuje podle nálady skladeb, s přirozeností sládka. Lunn blastuje na bicí, jako Thor točí kladivem, a shredí na kytaru stejně výmluvně, jako Loki tiskne lži a intriky. Ostatně kromě houslí si vždycky všechno skládal a nahrával sám. Kdybych otvírák The Echoes of a Disharmonic Evensong slyšel někdy v roce 2005, prohlásil bych pravděpodobně blbost typu „00’s metalcore goes insanely epic!“. Z cesty to ale zas až tak není, protože sever nesever, takhle špinavě žádný severský melo death metal nikdy znít nebude. A obráceně, žádný metalcore nikdy nebude znít takhle epicky, nebude z něho vonět les a nebude hnát člověka místo do pitu na horský výšlap. Pingpongová struktura a myšlení. Nával zběsilých sweep pickingů a arpeggií to zas posouvají do metalcore 2007, chvílemi se objevují i ty sekané tlumené kytary. Lunn je ale pořád víc vypravěčský bard než attention whore, a tak kytarové finesy nezní jako manýristická masturbace. Upřímnost usměvavého vikinga.

Ani zdaleka není Roads to North metalcore deska, abychom si (ne)rozuměli. I když se zmizením politiky zní vzpomínání na sever nejpozitivněji v měřítku dosavadní tvorby a rozjezd zase dosti zběsile, pořád je to insanely epic.

Info

Panopticon – Roads to North (Bindrune Recordings, 2014)
www.bindrunerecordings.com/tag/panopticon

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace