Články / Reporty

Z letiště z lázní: jako si po dlouhé době za... (Grape)

Z letiště z lázní: jako si po dlouhé době za... (Grape)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 13.08.2017

Druhý den. Hledání ztraceného času i ztracených kamarádů. Osobní (ne)hygiena. Sušení huby i oblečení. A snaha geometricky popsat tvar stanu. „Je to jako áčko, ale místo áčka si představ obrácené účko, trochu jako polovina rotačního hyperboloidu (tvar temelínských chladicích věží).“ Začíná přednáškové odpoledne s melounem v ruce. A pak... trochu hudby.

Jestliže Aurora byla první den Grapu tajuplnou lesní elfkou, tedy veskrze pozitivní bytostí, Zola Jesus představovala trochu jinou, o poznání temnější bytost – rozuměj čarodějnou. Zpěvačka vstoupila na pódium až po obličej zahalená do splývavého pláště (či róby) z černého plátna s bílými motivy, takže zprvu působila opravdu zneklidňujícím dojmem. Během vystoupení ze sebe jeho jednotlivé části strhávala, aby se do nich při tanci, který by se dal připodobnit k pohybům člověka posedlého antikristem, opět zahalila. Nic satanistického v tom ale nehledejte. Přeexponované projekce spojující obraz z dvou kamer do expresionistického celku zážitek umocňovaly, nehledě na to, že byl stále ještě bílý den. Při některých temnějších písních člověk už už očekával, že se rozezní zvony, síla darkpopových a industriálních podkresů v kombinaci s prostupujícím plným hlasem zpěvačky Nicole Hummelové však takové efekty nepotřebovala.

Britští Haus už získali mnoho nových fanoušků na Colours of Ostrava a v Piešťanech si připsali dalších pár zářezů. Indierocková škatulka je kapele příliš těsná, přirovnání k raným Foals už je o něco přesnější. Dvě až tři kytary dobře živené široce rozmáchlými riffy, přísný soulad s rytmikou a hlas frontmana přeskakující z čistého vokálu do nakřáplého řevu anebo falzetu vytvořily funící, upocený organismus, který rozvibroval i usychající bláto při vstupu do stanu. Poznámka pod čarou: Kapela doposud nevydala dlouhohrající album. I kdyby ano, ani bych si ho nepustil, některé zážitky jsou lepší naživo.

O Two Door Cinema Club jsme psali naposledy v únoru tohoto roku, kdy měl frontman Alex Trimble ještě dlouhé vlasy, které vyměnil za aktuální armádní střih. Se zrzavými loknami jako by odhodil i zádumčivost, v Praze tak patrnou, takže i při totožném, jen o tři písně zkráceném setlistu působil koncert diametrální odlišným dojmem. Trimble se vžil do role suverénního frontmana. Vroucně rozpažoval do širokých gest, málem se i usmíval a celkově působil jako jiný člověk – asi jako když si po dlouhé době za... (však víte co). Anebo to bylo jen tou příjemně chladnou letní nocí?

Info

Grape Festival 2017
11. - 12. 8. 2017, Letiště, Piešťany

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?