Články / Reporty

Z letiště z lázní: jako si po dlouhé době za... (Grape)

Z letiště z lázní: jako si po dlouhé době za... (Grape)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 13.08.2017

Druhý den. Hledání ztraceného času i ztracených kamarádů. Osobní (ne)hygiena. Sušení huby i oblečení. A snaha geometricky popsat tvar stanu. „Je to jako áčko, ale místo áčka si představ obrácené účko, trochu jako polovina rotačního hyperboloidu (tvar temelínských chladicích věží).“ Začíná přednáškové odpoledne s melounem v ruce. A pak... trochu hudby.

Jestliže Aurora byla první den Grapu tajuplnou lesní elfkou, tedy veskrze pozitivní bytostí, Zola Jesus představovala trochu jinou, o poznání temnější bytost – rozuměj čarodějnou. Zpěvačka vstoupila na pódium až po obličej zahalená do splývavého pláště (či róby) z černého plátna s bílými motivy, takže zprvu působila opravdu zneklidňujícím dojmem. Během vystoupení ze sebe jeho jednotlivé části strhávala, aby se do nich při tanci, který by se dal připodobnit k pohybům člověka posedlého antikristem, opět zahalila. Nic satanistického v tom ale nehledejte. Přeexponované projekce spojující obraz z dvou kamer do expresionistického celku zážitek umocňovaly, nehledě na to, že byl stále ještě bílý den. Při některých temnějších písních člověk už už očekával, že se rozezní zvony, síla darkpopových a industriálních podkresů v kombinaci s prostupujícím plným hlasem zpěvačky Nicole Hummelové však takové efekty nepotřebovala.

Britští Haus už získali mnoho nových fanoušků na Colours of Ostrava a v Piešťanech si připsali dalších pár zářezů. Indierocková škatulka je kapele příliš těsná, přirovnání k raným Foals už je o něco přesnější. Dvě až tři kytary dobře živené široce rozmáchlými riffy, přísný soulad s rytmikou a hlas frontmana přeskakující z čistého vokálu do nakřáplého řevu anebo falzetu vytvořily funící, upocený organismus, který rozvibroval i usychající bláto při vstupu do stanu. Poznámka pod čarou: Kapela doposud nevydala dlouhohrající album. I kdyby ano, ani bych si ho nepustil, některé zážitky jsou lepší naživo.

O Two Door Cinema Club jsme psali naposledy v únoru tohoto roku, kdy měl frontman Alex Trimble ještě dlouhé vlasy, které vyměnil za aktuální armádní střih. Se zrzavými loknami jako by odhodil i zádumčivost, v Praze tak patrnou, takže i při totožném, jen o tři písně zkráceném setlistu působil koncert diametrální odlišným dojmem. Trimble se vžil do role suverénního frontmana. Vroucně rozpažoval do širokých gest, málem se i usmíval a celkově působil jako jiný člověk – asi jako když si po dlouhé době za... (však víte co). Anebo to bylo jen tou příjemně chladnou letní nocí?

Info

Grape Festival 2017
11. - 12. 8. 2017, Letiště, Piešťany

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.