Články / Reporty

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

MariaPyatkina | Články / Reporty | 11.09.2019

Mám ráda bezprostřednost. Na koncerty chodím s předstihem, abych se dostala do první řady. Kvalitní zvuk si vychutnám i ve sluchátkách, v klubu chci hudebníkům vidět do obličeje, pozorovat jejich gesta, vnímat interakci, tušit, co cítí. Přijímat celou bytostí jimi vysílanou energii, být u toho. Tím víc jsem po tom toužila u tance. V La Fabrice bylo horko a vydýcháno, podařilo se mi dostat pouze do středu hlediště. Progresivní český soubor současného tance 420PEOPLE přišel s novým představením a zvědavost byla na maximu. Nakonec se rozsvítila světla a mezi mnou a tanečníky bylo najednou pět zátylků a mříže tvořené sítěmi rozvěšenými po jevišti. Pět šelem v kleci pomalu kroužilo a soustředěně, hladově vyhlíželo. Panthera.

Inspirovaný knihou izraelského historika Yuvala Harariho Sapiens: Stručné dějiny lidstva choreograf Václav Kuneš v představení přemítá nad tím, proč právě druh Homo sapiens kraluje Zemi. Od Panthery jsem čekala syrovost, prvobytnost, možná i krutost pradávného, dravého světa, ale nezklamalo ani to, jak jemně, až elegantně dění na jevišti působilo. V první řadě tomu nahrávala hudba, kterou složil autor spojený s 420PEOPLE i předchozími spolupracemi Jan Šikl, jehož známe mimo jiné z experimentálně jazzového dua Zabelov Group. Hudba tentokrát hrála ze záznamu, zrnité elektronické smyčky se vkusně prolínaly se zamyšlenou kytarou, a místo se našlo i pro lyrické klavírní vyhrávky. Etnické perkuse, v mé představivosti spojené s pravěkou společností, vystupovaly do popředí jen v několika pasážích.

Nebylo to totiž (jen) o neandertálcích. Panthera nás vystavovala tolika podnětům, obrazům a příběhům, že jsem si sotva uvědomovala vlastní vjemy. Tanečníci byli zvířata, pak cvičení válečníci, jindy zase působili společně jako přírodní živel. I pohybový arzenál byl velmi různorodý: ve složitém narativu současného tance byly nejen prvky akrobacie, ale i elementy východních bojových umění nebo streetdance, až nakonec dění na jevišti nečekaně vyústilo v surrealistický klubový rave.

Skoro všemi pasážemi, které tvořily jakousi mozaiku představení, prostupoval motiv boje. Jeden z nejsilnějších momentů nastal zhruba v půlce, kdy Filip Staněk skončil v síti, v pasti, kterou pro něj nachystali zbývající tanečníci. Dokonale vygradované napětí mezi lapenou obětí a plížícím se predátorem vyvrcholilo dech beroucí scénou, v níž italská tanečnice Francesca Amante předvedla vítězný sólový tanec. Přišla demonstrovat nezdolatelnou sílu, ale zároveň obnažila ženskou křehkost, byla překonána vlastní vášní. Najednou už nebyla predátorem ona, nýbrž on. Tyto role se mezi účinkujícími měnily rychle a často… Jako v životě.

I přes pět diváckých řad ke mně toho doputovalo hodně, bála jsem se říct slovo, ztratit byť jeden vjem. Je současný tanec elitářský? A je to dobře, nebo špatně? Ať se na to díváme jakkoli, tento druh umění nabízí naprostou svobodu volby. Je na každém z nás, jak tanec a jeho „příběh“ pojmeme, co si z něj odneseme, jak jej přečteme, a je pochopitelné, že ne všichni se v tom budeme cítit pohodlně. I když pořád říkáme, že chceme svobodu, přirozeně se jí přece jen bojíme.

Info

420PEOPLE: Panthera
9. 9. 2019 La Fabrika, Praha

foto © Pavel Ovsík, Michal Hančovský

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...