Články / Reporty

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 11.09.2019

Mám ráda bezprostřednost. Na koncerty chodím s předstihem, abych se dostala do první řady. Kvalitní zvuk si vychutnám i ve sluchátkách, v klubu chci hudebníkům vidět do obličeje, pozorovat jejich gesta, vnímat interakci, tušit, co cítí. Přijímat celou bytostí jimi vysílanou energii, být u toho. Tím víc jsem po tom toužila u tance. V La Fabrice bylo horko a vydýcháno, podařilo se mi dostat pouze do středu hlediště. Progresivní český soubor současného tance 420PEOPLE přišel s novým představením a zvědavost byla na maximu. Nakonec se rozsvítila světla a mezi mnou a tanečníky bylo najednou pět zátylků a mříže tvořené sítěmi rozvěšenými po jevišti. Pět šelem v kleci pomalu kroužilo a soustředěně, hladově vyhlíželo. Panthera.

Inspirovaný knihou izraelského historika Yuvala Harariho Sapiens: Stručné dějiny lidstva choreograf Václav Kuneš v představení přemítá nad tím, proč právě druh Homo sapiens kraluje Zemi. Od Panthery jsem čekala syrovost, prvobytnost, možná i krutost pradávného, dravého světa, ale nezklamalo ani to, jak jemně, až elegantně dění na jevišti působilo. V první řadě tomu nahrávala hudba, kterou složil autor spojený s 420PEOPLE i předchozími spolupracemi Jan Šikl, jehož známe mimo jiné z experimentálně jazzového dua Zabelov Group. Hudba tentokrát hrála ze záznamu, zrnité elektronické smyčky se vkusně prolínaly se zamyšlenou kytarou, a místo se našlo i pro lyrické klavírní vyhrávky. Etnické perkuse, v mé představivosti spojené s pravěkou společností, vystupovaly do popředí jen v několika pasážích.

Nebylo to totiž (jen) o neandertálcích. Panthera nás vystavovala tolika podnětům, obrazům a příběhům, že jsem si sotva uvědomovala vlastní vjemy. Tanečníci byli zvířata, pak cvičení válečníci, jindy zase působili společně jako přírodní živel. I pohybový arzenál byl velmi různorodý: ve složitém narativu současného tance byly nejen prvky akrobacie, ale i elementy východních bojových umění nebo streetdance, až nakonec dění na jevišti nečekaně vyústilo v surrealistický klubový rave.

Skoro všemi pasážemi, které tvořily jakousi mozaiku představení, prostupoval motiv boje. Jeden z nejsilnějších momentů nastal zhruba v půlce, kdy Filip Staněk skončil v síti, v pasti, kterou pro něj nachystali zbývající tanečníci. Dokonale vygradované napětí mezi lapenou obětí a plížícím se predátorem vyvrcholilo dech beroucí scénou, v níž italská tanečnice Francesca Amante předvedla vítězný sólový tanec. Přišla demonstrovat nezdolatelnou sílu, ale zároveň obnažila ženskou křehkost, byla překonána vlastní vášní. Najednou už nebyla predátorem ona, nýbrž on. Tyto role se mezi účinkujícími měnily rychle a často… Jako v životě.

I přes pět diváckých řad ke mně toho doputovalo hodně, bála jsem se říct slovo, ztratit byť jeden vjem. Je současný tanec elitářský? A je to dobře, nebo špatně? Ať se na to díváme jakkoli, tento druh umění nabízí naprostou svobodu volby. Je na každém z nás, jak tanec a jeho „příběh“ pojmeme, co si z něj odneseme, jak jej přečteme, a je pochopitelné, že ne všichni se v tom budeme cítit pohodlně. I když pořád říkáme, že chceme svobodu, přirozeně se jí přece jen bojíme.

Info

420PEOPLE: Panthera
9. 9. 2019 La Fabrika, Praha

foto © Pavel Ovsík, Michal Hančovský

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...