Články / Reporty

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 11.09.2019

Mám ráda bezprostřednost. Na koncerty chodím s předstihem, abych se dostala do první řady. Kvalitní zvuk si vychutnám i ve sluchátkách, v klubu chci hudebníkům vidět do obličeje, pozorovat jejich gesta, vnímat interakci, tušit, co cítí. Přijímat celou bytostí jimi vysílanou energii, být u toho. Tím víc jsem po tom toužila u tance. V La Fabrice bylo horko a vydýcháno, podařilo se mi dostat pouze do středu hlediště. Progresivní český soubor současného tance 420PEOPLE přišel s novým představením a zvědavost byla na maximu. Nakonec se rozsvítila světla a mezi mnou a tanečníky bylo najednou pět zátylků a mříže tvořené sítěmi rozvěšenými po jevišti. Pět šelem v kleci pomalu kroužilo a soustředěně, hladově vyhlíželo. Panthera.

Inspirovaný knihou izraelského historika Yuvala Harariho Sapiens: Stručné dějiny lidstva choreograf Václav Kuneš v představení přemítá nad tím, proč právě druh Homo sapiens kraluje Zemi. Od Panthery jsem čekala syrovost, prvobytnost, možná i krutost pradávného, dravého světa, ale nezklamalo ani to, jak jemně, až elegantně dění na jevišti působilo. V první řadě tomu nahrávala hudba, kterou složil autor spojený s 420PEOPLE i předchozími spolupracemi Jan Šikl, jehož známe mimo jiné z experimentálně jazzového dua Zabelov Group. Hudba tentokrát hrála ze záznamu, zrnité elektronické smyčky se vkusně prolínaly se zamyšlenou kytarou, a místo se našlo i pro lyrické klavírní vyhrávky. Etnické perkuse, v mé představivosti spojené s pravěkou společností, vystupovaly do popředí jen v několika pasážích.

Nebylo to totiž (jen) o neandertálcích. Panthera nás vystavovala tolika podnětům, obrazům a příběhům, že jsem si sotva uvědomovala vlastní vjemy. Tanečníci byli zvířata, pak cvičení válečníci, jindy zase působili společně jako přírodní živel. I pohybový arzenál byl velmi různorodý: ve složitém narativu současného tance byly nejen prvky akrobacie, ale i elementy východních bojových umění nebo streetdance, až nakonec dění na jevišti nečekaně vyústilo v surrealistický klubový rave.

Skoro všemi pasážemi, které tvořily jakousi mozaiku představení, prostupoval motiv boje. Jeden z nejsilnějších momentů nastal zhruba v půlce, kdy Filip Staněk skončil v síti, v pasti, kterou pro něj nachystali zbývající tanečníci. Dokonale vygradované napětí mezi lapenou obětí a plížícím se predátorem vyvrcholilo dech beroucí scénou, v níž italská tanečnice Francesca Amante předvedla vítězný sólový tanec. Přišla demonstrovat nezdolatelnou sílu, ale zároveň obnažila ženskou křehkost, byla překonána vlastní vášní. Najednou už nebyla predátorem ona, nýbrž on. Tyto role se mezi účinkujícími měnily rychle a často… Jako v životě.

I přes pět diváckých řad ke mně toho doputovalo hodně, bála jsem se říct slovo, ztratit byť jeden vjem. Je současný tanec elitářský? A je to dobře, nebo špatně? Ať se na to díváme jakkoli, tento druh umění nabízí naprostou svobodu volby. Je na každém z nás, jak tanec a jeho „příběh“ pojmeme, co si z něj odneseme, jak jej přečteme, a je pochopitelné, že ne všichni se v tom budeme cítit pohodlně. I když pořád říkáme, že chceme svobodu, přirozeně se jí přece jen bojíme.

Info

420PEOPLE: Panthera
9. 9. 2019 La Fabrika, Praha

foto © Pavel Ovsík, Michal Hančovský

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace