Články / Sloupky/Blogy

Za Dürerem a Caravaggiem do Vídně aneb přes mobily k obrazům a grafikám

Za Dürerem a Caravaggiem do Vídně aneb přes mobily k obrazům a grafikám

Barka Fabiánová | Články / Sloupky/Blogy | 07.01.2020

Do Vídně se jezdí nejen na vánoční trhy, ale mimo sezónu zejména za uměním. Začátek roku byl ve znamení dvou končících výstav. V Umělecko-historickém muzeu se nabízí poslední možnost navštívit výstavu obrazů Caravaggia a sochy Berniniho, dvou významných barokních umělců. Více než šedesátka exponátů nezahltí a nabízí zajímavé srovnání obou mistrů se svými následovníky. Jasně, o výstavu je velký zájem, ale k tomu, abyste se nemuseli mačkat v davech před obrazy, slouží časové vstupenky na přesně stanovenou dobu. Taky jen pro tuhle výstavu byla prodloužena otevírací doba. Připočteme-li k tomu vkusně a přehledně udělanou brožuru, můžeme hovořit o jedné z výstav roku.

Výstava renesančního mistra Albrechta Dürera byla ve Vídni k vidění po šestnácti letech a tak i zájem o ní byl enormní. Bohužel den před koncem výstavy, tedy 5. ledna, bylo téměř nemožné, se přes návštěvníky mávající audioprůvodci a mobily probojovat k obrazům a grafikám mnohdy malých rozměrů. Výstava jinak nabídla poměrně ucelený pohled na Dürerovo dílo, včetně detailních skic. I když originál Růžencové slavnosti, jeden z klenotů, zůstal v bezpečí Národní galerie v Praze, k vidění toho bylo dost. Jen by se asi hodila lepší organizace a více informací k samotné výstavě.

A jeden tajný tip na závěr, v MUMOKu (Muzeu moderního umění) probíhá až do 13. dubna výstava Im Raum die Zeit lesen, ucelený průřez evropskou modernou první poloviny 20. století. Našinec zajásá, protože kromě Kupky je zde k vidění i několik dalších na Moravě a v Česku působících umělců (Otto Gutfreund, Adolf Loos, Otto Erich Wagner a další). Kurátoři si dali záležet i na celkovém interiéru vystavy, který ne náhodou připomíná barevné kompozice Pieta Mondriana.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.