Články / Reporty

Za Dveřmi zaprší a neuschne

Za Dveřmi zaprší a neuschne

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 14.07.2016

Se středečním pouličním programem nekompromisně zamíchalo počasí. Scena C – Muzikanty sice mohla pozvat další zvědavce do své lunaparkové jurty, ale Matteo Galbusera, toho času bez střechy nad hlavou, ve vytrvalém dešti začít nemohl. Soubor Squadra Sua čekal podobný osud, i přes veškerou snahu organizátorů stejně pouličním i jiným open-air akcím velí počasí a to se včera rozhodlo, že na Výstavišti Holešovice je nějak moc sucho. Třetí festivalový den tedy nakonec odstartoval v osm hodin právě Matteo, kterému páni Muzikanty poskytli svou jurtu. Nouzové řešení přineslo příjemnou komornější atmosféru.

Italský břídil jede na ryby. Může to být účetní, zaměstnanec libovolného řetězce, pošty nebo čerpací stanice, každopádně teď je víkend a on se konečně může věnovat své oblíbené kratochvíli. Ač to nejdříve vypadá, že to bude rybaření, není tomu tak. Na rybářské stoličce s prutem v ruce poslouchá přímý rozhlasový přenos z Wimbledonu a sní o velké tenisové kariéře. Tenisové utkání, zredukované na zvukový záznam, zní jako úplně jiné utkání, které by se mělo vysílat podstatně později. Fanatický milovník bílého sportu propadne své vášni a postupně si archivní raketou Dunlop nahraje na smeč celý obsah své mrazící tašky včetně salátu a hroznového vína (na plato vajec díkybohu nakonec nedošlo). Asociální úředníček na chvíli vystoupí ze svého stínu a snaží se na sebe upozornit za každou cenu tím nejlacinějším způsobem. Má hromadu raket, zneklidňující červený kožich a schopnost skvěle imitovat sportovní komentátory. Všechno je mu jedno, žije pro skandující tribuny ve své hlavě. Matteo Galbusera je dobrý Loser. K tomu mu dopomáhej divák.

Vzhledem k tomu, že se déšť kolem deváté umírnil, mohlo následovat představení Carilló španělského souboru Companyia La Tal, který se po roce vrátil do pražských ulic na vlastní přání. Loni s sebou vousatý principál a jeho sekundanti přivezli Incredible box, letos zcela jiná trojice funkční hodinový stroj s dostatkem ozubených koleček. Pestrá a líbivá scénografie slibovala laskavou pohádku ve stylu toho, co by se mohlo stát, kdyby v nějakém kouzelném hračkářství skočili cukrkandloví panáčci z polic a utkali se v urputném rytířském souboji o marcipánové srdce cukrové panenky. A vlastně to tak bylo. Já jsem ale po chvilce sledování měla pocit, že to celé vidím jen klíčovou dírkou za zamčenými dveřmi, což mi brání nechat se unést.

V závěru večera se pak část publika vypravila zpátky do jurty, aby vyslechla další Slovosledí příběhy. Taková jurta plná polštářů, to už je ideální vypravěčské doupě. V divadelním stanu se mezitím připravila světová teatrální kapela Střídmí klusáci v kulisách višní. Vašek Jelínek tentokrát neznal Bratra, ale Jakuba Folvarčného, který celý povedený večer zakončil promenádou v námořnickém spodním prádle. Co dodat? Festivalu Za dveřmi už vážně chybí asi jen ten bagr. Punk Soul bagr a Amanitas Fire Theatre už dnes večer.

Info

Pražský festival pouličního divadla Za dveřmi 2016
11.-14.7.2016, Výstaviště Holešovice, Praha
www.zadvermi.cz
www.artprom.cz

foto © Karel Fořt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.