Riikka Hajman | Články / Recenze | 01.03.2023
Když si v roce 2016 Iggy Pop sedli s Joshem Hommem (Queens of the Stone Age, Eagles of Death Metal) před mikrofon pro podcast Song Exploder, aby posluchače provedli tím, jak vznikla skladba American Valhalla, která vyšla na desce Post Pop Depression, Pop se nechal slyšet, že když desku dával dohromady, věděl, že bude jeho poslední. Nestalo se. O tři roky později vyšla velmi povedená, ale zároveň netypická Free. Byla klidnější, s jazzovými prvky. Jako kdyby stárnoucí rocker upřednostnil klid před agresí a emočním napětím.
O to překvapivější může být hned první track z novinky Every Loser - Frenzy. Album nakopává tvrdá kytara, refrén tvoří několik vokálů a celé to má atmosféru live show. On sám svůj hlas napíná, občas vloží až animální vytí. Najednou máte pocit: “Starý pankáč se vrátil ke kořenům a pořád to umí.” Zajímavý zvrat přichází s následující Strung Out Johnny, kde je Iggy Pop pomalejší a melancholičtější a ohlíží se za svým bojem s drogami: “God made me a junkie./ But Satan told me so.”
Strung Out Johnny je asi nejsilnější skladbou materiálu. Nejen textově, ale také hudebně - nevyznívá vůbec syrově, právě naopak, producent Andrew Watt (známý například díky své spolupráci s Justinem Bieberem) skladbu hudebně navrstvil a dal jí ucelenější dojem. V refrénu slyšíme opět vícehlasy, sbor, který napomáhá tíživému efektu a zároveň skladbu spojuje s úvodem. Písnička je plná únavy a lítosti nad minulostí. Pryč jsou berlínská léta, která popisuje Lust for Life, pryč jsou i David Bowie a Lou Reed. Z berlínské trojice zbyl jen Pop. “You're strung out, Johnny/And you can't get away/ …/ And now it's time to pay.”
Dalším výrazným prvkem Every Loser jsou spolupracovníci. Hra na bicí nedávno zesnulého Taylora Hawkinse (Foo Fighters) i Travise Bakera (Blink-182) dodávají albu tvrdš zvuk, zato kytara Davea Navarra (Jane's Addiction), vyjma posledního songu The Regency, trochu zapadá. To by se nejspíš dalo připsat producentu Wattovi, jehož “osekávání hran” funguje v tracích jako Frenzy a Strung Out Johnny, v dalších ale tlumí syrovost a emocionální dopad písní.
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období. Every Loser je chvíli ve znamení hledání klidu, pak zase intenzity. A věčných pravd. „The problem with life is that it stops/ Hey, you kids…“
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.