Články / Recenze

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka | Články / Recenze | 03.07.2020

OHODNOŤTE DESKU

Ani ne tak zdivočele jako neotřele a intenzivně kluše nová, v pořadí desátá nahrávka Moniky Načevy, která na své dráze potkává poezii z 60.–80. let Šárky Smazalové, Václava Hraběte nebo Věry Jirousové. Ke spolupráci přizvala Načeva Davida Kabzana (Rány těla), který pro ni již v minulosti složil skladbu Nebe je rudý, a Markétu Pták (LO/VE), s níž navázala spolupráci v divadle Minor.

Desku otevírá hutný a nervní synťák, který až nápadně odkazuje k začátku opusu Mezzanine Massive Attack. Tenhle dojem rychle odřízne vysoký cinkavý zvuk, do kterého civilně promlouvá sametový alt Načevy, recitující text o černých vránách a dlouhé zimě. Hudební doprovod působí jako pomyslný obal, který se na chvíli rozbalí a ukáže skrytou báseň. Tu však zase rychle zabalí a nechá v sobě její téma rezonovat spolu s vokálem beze slov. To je klíč, který si hudebníci pro desku zvolili, a funguje to. Deska ubíhá jako život, během něhož si takřka nestihneme všímat všeho okolního, a Načeva klade důraz právě na to pomíjivé, na kouzlo okamžiku.

Chvilka před setměním je jemnou milostnou básní, jíž objímá lehce úzkostný zvuk v pozadí, který vystihuje kontemplaci nad vzpomínkou. Náladu textu nechává Načeva opět protékat dál neartikulovaným vokálem. Nic nepřidává. Zprostředkovává myšlenky básní, neztotožňuje se, emoci podpořenou hudebním doprovodem předává dál. Texty popisují natolik obecná témata, že nezaujatý posluchač nepozná, že se jedná o samizdatové básníky. Sdělované příběhy a nálady se mohou stejně dobře dít i nyní, stačí si je přisvojit. Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Verš „v téhleté pustině, odvážu psy a pustím je, za stínem vlastní duše“ je pak poměrně krutým existenciálním sdělením, se kterým Načeva pracuje kontrastně hravou formou. Jako by její výklad hledal naději a pozitivní elementy. Nebojí se však poprat ani s těžkými pocity a ve Zdivočelých koních se snoubí napětí s prožíváním složitých nálad, které Načeva nemá tendenci vyřešit, jako vykřičet. Je to recitační zážitek, když jednotlivá slova textu radikálně porcuje beat.

Kratinkou procházkou po ženském nitru se zdá být Korálek, v němž slyšíme, že „někde na šňůrce korálku mám ještě tvůj hlas“. Víc se nedozvíme a tenhle minimalismus funguje. Hudebně pozoruhodná je skladba Chvění, v níž rezonují témata hledání a prchavosti. „Jsem člověk,“ vyvolává Načeva do dunivého podkresu a jako by se ujišťovala, že skutečně „je“, a v opakujícím se sborovém „chvěje se to“ skutečně zažíváme sílu přítomného okamžiku.

Intimita ve skladbě Voda, jemné tóny a sametový recitativ válcuje plošný synťák, který jako by zastupoval nemilosrdnou realitu, přebíjející motiv zakázané lásky a intenzivního tělesného pouta. Skladba má skvělou dynamiku, působí jako vyprávění nabízející chlácholivé rozřešení. Naopak song se zdánlivě banálním názvem Listí už padá má v podání tria apokalyptický charakter a vnímání přírodního dění interpretují jako omamnou smršť vjemů. Nezbývá než „žasnout“, přidat se toho poklusu spolu s Načevou a prožívat verše, které už nebudou zapomenuty.

Info

Načeva - Zdivočelí koně (vlastní náklad, 2020)
album na Bandcampu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.