Články / Recenze

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka | Články / Recenze | 03.07.2020

OHODNOŤTE DESKU

Ani ne tak zdivočele jako neotřele a intenzivně kluše nová, v pořadí desátá nahrávka Moniky Načevy, která na své dráze potkává poezii z 60.–80. let Šárky Smazalové, Václava Hraběte nebo Věry Jirousové. Ke spolupráci přizvala Načeva Davida Kabzana (Rány těla), který pro ni již v minulosti složil skladbu Nebe je rudý, a Markétu Pták (LO/VE), s níž navázala spolupráci v divadle Minor.

Desku otevírá hutný a nervní synťák, který až nápadně odkazuje k začátku opusu Mezzanine Massive Attack. Tenhle dojem rychle odřízne vysoký cinkavý zvuk, do kterého civilně promlouvá sametový alt Načevy, recitující text o černých vránách a dlouhé zimě. Hudební doprovod působí jako pomyslný obal, který se na chvíli rozbalí a ukáže skrytou báseň. Tu však zase rychle zabalí a nechá v sobě její téma rezonovat spolu s vokálem beze slov. To je klíč, který si hudebníci pro desku zvolili, a funguje to. Deska ubíhá jako život, během něhož si takřka nestihneme všímat všeho okolního, a Načeva klade důraz právě na to pomíjivé, na kouzlo okamžiku.

Chvilka před setměním je jemnou milostnou básní, jíž objímá lehce úzkostný zvuk v pozadí, který vystihuje kontemplaci nad vzpomínkou. Náladu textu nechává Načeva opět protékat dál neartikulovaným vokálem. Nic nepřidává. Zprostředkovává myšlenky básní, neztotožňuje se, emoci podpořenou hudebním doprovodem předává dál. Texty popisují natolik obecná témata, že nezaujatý posluchač nepozná, že se jedná o samizdatové básníky. Sdělované příběhy a nálady se mohou stejně dobře dít i nyní, stačí si je přisvojit. Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Verš „v téhleté pustině, odvážu psy a pustím je, za stínem vlastní duše“ je pak poměrně krutým existenciálním sdělením, se kterým Načeva pracuje kontrastně hravou formou. Jako by její výklad hledal naději a pozitivní elementy. Nebojí se však poprat ani s těžkými pocity a ve Zdivočelých koních se snoubí napětí s prožíváním složitých nálad, které Načeva nemá tendenci vyřešit, jako vykřičet. Je to recitační zážitek, když jednotlivá slova textu radikálně porcuje beat.

Kratinkou procházkou po ženském nitru se zdá být Korálek, v němž slyšíme, že „někde na šňůrce korálku mám ještě tvůj hlas“. Víc se nedozvíme a tenhle minimalismus funguje. Hudebně pozoruhodná je skladba Chvění, v níž rezonují témata hledání a prchavosti. „Jsem člověk,“ vyvolává Načeva do dunivého podkresu a jako by se ujišťovala, že skutečně „je“, a v opakujícím se sborovém „chvěje se to“ skutečně zažíváme sílu přítomného okamžiku.

Intimita ve skladbě Voda, jemné tóny a sametový recitativ válcuje plošný synťák, který jako by zastupoval nemilosrdnou realitu, přebíjející motiv zakázané lásky a intenzivního tělesného pouta. Skladba má skvělou dynamiku, působí jako vyprávění nabízející chlácholivé rozřešení. Naopak song se zdánlivě banálním názvem Listí už padá má v podání tria apokalyptický charakter a vnímání přírodního dění interpretují jako omamnou smršť vjemů. Nezbývá než „žasnout“, přidat se toho poklusu spolu s Načevou a prožívat verše, které už nebudou zapomenuty.

Info

Načeva - Zdivočelí koně (vlastní náklad, 2020)
album na Bandcampu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace