Články / Reporty

Záblesky svetla, krásy (Lingua Ignota, Amenra)

Záblesky svetla, krásy (Lingua Ignota, Amenra)

Lucia Banáková | Články / Reporty | 30.09.2019

„Vážené dámy a páni, zapnite si, prosím, bezpečnostné pásy.“ Sedím v lietadle, smer Amsterdam a opäť raz pochybujem o tom, či mi jeden večer stojí za celý punk spojený s nocovaním na letisku. Amenru som tento rok už videla, v Londýne, a Amsterdam ma privítal ešte horším počasím. Vonku je dážď a tma, za tri minúty vylieze slnko, len aby sa o minútu opäť rozpršalo. Chcem si odfotiť sochu pred letiskom, ale nejde to, kým vytiahnem foťák, svetelné podmienky sa niekoľkokrát radikálne zmenia. Nechápem, všetko je plné protikladov, svetlo strieda tmu, podobne ako sa moje nadšenie zo skvelého lineupu strieda s pochybnosťami, či tento výlet nie je až príliš šialený…

Amenra oslavuje dvadsať rokov existencie a okrem normálneho tour pripravili pre svojich fanúšikov niekoľko špeciálnych koncertov. Očakávania sú nemalé, večer v hlavnej sále divadla Paradiso zahajuje Lingua Ignota, ktorá prišla do Európy predstaviť nový album. Na stagi je jednoduchá inštalácia z priesvitného igelitu, pôsobí veľmi chladne. Nesedí mi to, jej hudba je plná emócií. Pred koncertom narazím na Colina z Amenry, letmo sa pozdravíme a vymeníme zopár zdvorilostných fráz: „Bude to emočne ťažký večer, poriadne sa priprav!” A keď sa mrazivý pohľad Kristin Hayter (Lingua Ignota) prvýkrát zaborí do publika, pochopím, že vedel, o čom hovorí…

Caligula nie je pekný album, ale myslím, že sa o to ani nikdy nesnažil. Je plný hnevu, kriku, zúfalstva a naliehavosti. Je ho tak enormne moc, že dostane každého. Nedokázala som si predstaviť, ako sa s týmto dielom, ktoré hrá na emočné vyčerpanie a následnú katarziu poslucháča, dá koncertovať naživo, avšak to, čo Kristin predviedla, opäť kúsok predefinovalo moje vnímanie krásy. Bolestivej, surovej, autentickej a nepopriteľnej čistej krásy. Každý jeden výkrik sa zarýval hlbšie, na niekoľkých tvárach sa objavili slzy a ja som ostala bez slov. Úľava neprišla, ale to je možno dobre, nebolo ešte ani deväť hodín.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Organizačne event trochu zlyhal. Hoci koncertovalo šesť kapiel, kvôli prekryvom v lineupe a preplneným sálam sa mi podarilo vidieť len tri koncerty, nafotiť dva. Treha Sektori zahral rovnaký dark ambientný set ako na Roadburne, tentokrát však vyznel ako svoj slabší odvar. A oslávenec? Nenapadá ma, čím sa ich set líšil od normálneho turné. Áno, zahrali Solitary Reign, na túto pesničku sú pomerne skúpi, ale inak to bola tradičná temnota, výkriky, ťažoba a tma prekladaná zábleskami ostrého svetla. Presne tá dualita, o ktorej Colin rád hovorí a čo by ste od Amenry očakávali. Čo však neznamená, že to nebolo predvedené kvalitne a bolestivo, však sa aj prvé rady premenili na vlnu synchronizovane headbangujúcich hláv.

Sedím na letisku, sú tri hodiny ráno. A stále mi máta hlavou veta, ktorú sme si vymenili s Colinom: „Lingua Ignota je neskutočná umelkyňa, vytvorí ešte veľa nevídanej krásy. Ale je to zničujúce, vravím ti, vždy keď je umelec na stagi a hrá svoj song, prežije to, prečo a za akých okolností ho napísal. A to bolí.” A s touto vetou v nekonečnej smyčke upravujem fotky a čakám na prvé záblesky ranného svetla...

Info

Amenra (be) + Lingua Ignota (us)
28. 9. 2019 Paradiso, Amsterdam

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.