Články / Reporty

Záblesky svetla, krásy (Lingua Ignota, Amenra)

Záblesky svetla, krásy (Lingua Ignota, Amenra)

Lucia Banáková | Články / Reporty | 30.09.2019

„Vážené dámy a páni, zapnite si, prosím, bezpečnostné pásy.“ Sedím v lietadle, smer Amsterdam a opäť raz pochybujem o tom, či mi jeden večer stojí za celý punk spojený s nocovaním na letisku. Amenru som tento rok už videla, v Londýne, a Amsterdam ma privítal ešte horším počasím. Vonku je dážď a tma, za tri minúty vylieze slnko, len aby sa o minútu opäť rozpršalo. Chcem si odfotiť sochu pred letiskom, ale nejde to, kým vytiahnem foťák, svetelné podmienky sa niekoľkokrát radikálne zmenia. Nechápem, všetko je plné protikladov, svetlo strieda tmu, podobne ako sa moje nadšenie zo skvelého lineupu strieda s pochybnosťami, či tento výlet nie je až príliš šialený…

Amenra oslavuje dvadsať rokov existencie a okrem normálneho tour pripravili pre svojich fanúšikov niekoľko špeciálnych koncertov. Očakávania sú nemalé, večer v hlavnej sále divadla Paradiso zahajuje Lingua Ignota, ktorá prišla do Európy predstaviť nový album. Na stagi je jednoduchá inštalácia z priesvitného igelitu, pôsobí veľmi chladne. Nesedí mi to, jej hudba je plná emócií. Pred koncertom narazím na Colina z Amenry, letmo sa pozdravíme a vymeníme zopár zdvorilostných fráz: „Bude to emočne ťažký večer, poriadne sa priprav!” A keď sa mrazivý pohľad Kristin Hayter (Lingua Ignota) prvýkrát zaborí do publika, pochopím, že vedel, o čom hovorí…

Caligula nie je pekný album, ale myslím, že sa o to ani nikdy nesnažil. Je plný hnevu, kriku, zúfalstva a naliehavosti. Je ho tak enormne moc, že dostane každého. Nedokázala som si predstaviť, ako sa s týmto dielom, ktoré hrá na emočné vyčerpanie a následnú katarziu poslucháča, dá koncertovať naživo, avšak to, čo Kristin predviedla, opäť kúsok predefinovalo moje vnímanie krásy. Bolestivej, surovej, autentickej a nepopriteľnej čistej krásy. Každý jeden výkrik sa zarýval hlbšie, na niekoľkých tvárach sa objavili slzy a ja som ostala bez slov. Úľava neprišla, ale to je možno dobre, nebolo ešte ani deväť hodín.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Organizačne event trochu zlyhal. Hoci koncertovalo šesť kapiel, kvôli prekryvom v lineupe a preplneným sálam sa mi podarilo vidieť len tri koncerty, nafotiť dva. Treha Sektori zahral rovnaký dark ambientný set ako na Roadburne, tentokrát však vyznel ako svoj slabší odvar. A oslávenec? Nenapadá ma, čím sa ich set líšil od normálneho turné. Áno, zahrali Solitary Reign, na túto pesničku sú pomerne skúpi, ale inak to bola tradičná temnota, výkriky, ťažoba a tma prekladaná zábleskami ostrého svetla. Presne tá dualita, o ktorej Colin rád hovorí a čo by ste od Amenry očakávali. Čo však neznamená, že to nebolo predvedené kvalitne a bolestivo, však sa aj prvé rady premenili na vlnu synchronizovane headbangujúcich hláv.

Sedím na letisku, sú tri hodiny ráno. A stále mi máta hlavou veta, ktorú sme si vymenili s Colinom: „Lingua Ignota je neskutočná umelkyňa, vytvorí ešte veľa nevídanej krásy. Ale je to zničujúce, vravím ti, vždy keď je umelec na stagi a hrá svoj song, prežije to, prečo a za akých okolností ho napísal. A to bolí.” A s touto vetou v nekonečnej smyčke upravujem fotky a čakám na prvé záblesky ranného svetla...

Info

Amenra (be) + Lingua Ignota (us)
28. 9. 2019 Paradiso, Amsterdam

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.