waghiss666 | Články / Reporty | 20.10.2017
Plním si sny po okraj, přetékají mi kapsy, nenasytně polykám, hubu dokořán. Tohle se nemělo stát. A přece.
Pre-pubescenti poslouchají sračky odpradávna, navíc kdybych se přiznal, odkud na mě vybafli Melt-Banana, stud nesmyju a nikdo mi to neuvěří (z profilu ve skejtovém videu, nekecám). Nevysvětlitelná slabost pro japonsko, anály last.fm a nadšení pro muziku, co nejde odbýt sprostým METAL, kontrast uječeného zpěvu a zběsilého bordelu, rozcestník ke scéně ze San Diega, digitální kamufláž, že už dávno nejde o kapelu v plnotučné sestavě, což mi tehdy nedošlo a neuměl jsem si představit, jak tohle může vypadat naživo, natož ve dvou, natož o víc než půl života později, natož u nás.
Nepamatuju klipy Mad of M.A.C. na ČéTé, první divnou kapelu si pamatuju jinak, ale chápu, kudy se vydají jiní. Digital hardcore zatěžkaný dvouhlavou kytarovou saní, skřípání mašinek a přidrzlá mařka s mikrofonem. Beru to zkratkou přes Atari Teenage Riot a víc křivdím Němcům, jejich živáky ztrapňujou nejednu vesnickou diskotéku. Snad se osazenstvo podvratného klubu nebude zlobit, že rané tvorbě nerozumím, vždyť Sheeva Yoga mě teprve nedávno naučila další směry, kterýma se ohýbat, u kterých bolestivě relaxovat, bez karimatky a legín. Chystaný split s Dog Eggs se učím zpaměti, tenhle seminář stihnete protočit několikrát, až přijde jeho čas (předbíháme, víme o tom). Schizofrennost power violence v grindovém tempu je leitmotivem dneška a nikdo neumí zkurvit ortodoxní žánr tolika pičovinama jako regresivní smečka z Jeremenka, kdy Vikiho kopák kope silněji než obvykle, kdy Hipsterjugend vystřídali skalní, ale Skuldova patka pořád tne do živého.
Stěna z aparátů zakryje bicí, Ichirou nesundává roušku ani u merche, debilní vtípky o sushi polykám dřív, než mě napadnou, a pro jednou jsem za opilecké pokřikování rád, když Yasuko s nervózním úsměvem pošle emotikonu zaječí ouška vstříc rozkřepčeným (a že jich bylo!), roztomilost level up. Tihle dva o sobě sice tvrdí, že už od Cell-Scape hrajou pop, ale taky mají posunutý práh bolesti. Když chybí bubeník, bolí z dotykového displeje palec, o to víc, čím rychleji se sypou skladby jako The Hive nebo kolik short songs stihnete narvat za pět minut a ještě všem říct, jak se jmenujou. Až budu starý, chci mládnout jako oni, vydávat splitka s The Locust a Napalm Death a chci psát refrény jako ten v My Missing Link. Koncert, kde se snoubí to nejagresivnější fastcore peklo s diskotékou, nejde odbýt několika odstavci. Kde jinde se prodává ekologický a sweatshop-free merch? Ještě si rád připomenu, proč chodím pěšky, ten makrocefalus by v metru zabral celé jedno kupé. Historky z podsvětí? Někdy příště, až si budu zase plnit dětské sny, co se mi o nich ani nezdálo.
Melt-Banana (jap) + Sheeva Yoga + M.A.C. of Mad
12. 10. 2017 Underdogs' Ballroom & Bar, Praha
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.