Články / Reporty

Žádné stresy, žádné tlačení, jen hudba - Trail of Dead

Žádné stresy, žádné tlačení, jen hudba - Trail of Dead

woko | Články / Reporty | 10.06.2015

Je to šest let od posledního vystoupení v pražském Roxy, tentokrát bohužel s podobně tristní účastí, zato v menším prostoru. ...And You Will Know Us by the Trail of Dead v Čechách vždy lákali spíš fajnšmekry a ty, kteří si jejich hudbu spojili s nějakou nostalgickou vzpomínkou. Anglicky a německy hovořící návštěvníky netřeba zmiňovat. V neděli večer si tak člověk připadal jako na nějakém VIP večírku. Žádné stresy, žádné tlačení, jen hudba.

Pražští The Drain s Danielem Šulcem v hlavní roli je kapela, kterou buď nenávidíte, nebo nad ní pokrčíte rameny. Obzvláště jeho afektovaný zpěv, který tahá za uši, dost lidí z publika nedává a plouží se dozadu k baru a do foyer, aby se vůbec slyšeli. Zvuk je příšerně nahlas a najít v něm něco kloudného, je unavující. The Drain mají alespoň jakž takž zvládnutý styl, včetně klávesisty s cigárem v koutku huby a bubeníka, který si odskočil z natáčení Goodfellas. Na jejich garage-glam pár lidí slyší a před pódiem není prázdno.

Nemůžu říct, že by se klub na hlavní čtveřici večera zaplnil, ale aspoň se každý postavil čelem dopředu. Tentokrát s jedinou bicí soupravou na pódiu a nejnutnějším minimem nástrojů začínají hrát Will You Smile Again. Skupina vypadá, jako by nezestárla ani o rok. Zatímco Keely se začne okamžitě potit, v publiku se sotva hne brva. Při další A Million Random Digits z poslední desky IX se Jason Reece zvedá od bicích a vyměňuje si roli s Jamiem Millerem za kytarou. Večer se takhle vystřídají víckrát, ale Reece nejčastěji posedává za bubny. A právě Miller na kytaru funguje ve skvělém kontrastu s basákem, když jeden se soustředí na hru a druhý dělá koniny. Autry Fulbright II v jeden moment stojí na druhé baskytaře, v další do sebe naleje půl lahve absolutky a s Keelym průběžně zjišťují, proč je účast taková, jaká je. I přesto kapela jede na plné obrátky, hrají na okraji pódia, do poslední kapky potu a sil. Teprve před koncem se přední řady lehce rozhýbou, ale spíš jen aby strkaly zpátky dvojici fanoušků do osamoceného kotle. Po osmdesáti minutách se ...And You Will Know Us by the Trail of Dead vracejí trochu zaskočeně na poslední přídavek. Završují tak parádní koncert, který sice nevyhraje žádné žebříčky, ale byla hloupost na něm chybět.

Info

...And You Will Know Us by the Trail of Dead (usa) + The Drain
7. 6. 2015, Futurum Music Bar, Praha
foto © Čestmír Jíra / musicserver.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.