Články / Recenze

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 07.04.2019

Suchý se Šlitrem toho české hudbě dali dost. Z dnešního pohledu hlavně Suchý – první česky otextované rock‘n‘rolly, písničky, které zlidověly a jsou hlubší, než by se v jejich zdánlivé jednoduchosti mohlo zdát, divadlo, které inspirovalo desítky dalších. Bez Šlitrovy hudby by to ale nebylo ono, i když on byl, i díky vlastní stylizaci nesmělého hocha, tím tichým mužem v pozadí. A právě ke Šlitrovi, jeho melodiím a hudebním nápadům, se nyní obrátil jazzový klavírista Emil Viklický se svým triem.

Vybral čtrnáctku písní „semaforské“ dvojice a oděl je do jazzového hávu v klasickém nástrojovém obsazení klavír – basa – bicí. A nesahal primárně po hitech či po těch písních, v nichž je Suchý i v roli zpěváka. Příjemně tak překvapí „gottovina“ Oči sněhem zaváté, odhalující své znepokojivé a temné jádro, či skladby Tereza a Motýl, které – i díky popření textové složky – nechávají vyniknout jemnou vznešenost svých melodií. Nakonec i dojde na Suchého, který na album nazpíval tři položky – černohumorné bluesové skladby Blues na cestu poslední, Co je to blues a Na vrata přibili můj stín. Hlasová svěžest je ta tam, věk je znát, ale zrovna tahle trojice písní je skvělým dramaturgickým tahem – životní zkušenost, která je v každém tónu slyšet, skladby prohlubuje a bezmála překonává původní verze.

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň, se spoustou míst si pohrává po svém, zcela v intencích jazzmana zvyklého improvizovat. Populární melodie si dávají na čas (Klokočí), jindy se vynoří jen ve fragmentech (Pramínek vlasů), jinde se nenásilně spojují s jinými známými kusy – třeba jako Honky Tonky Blues, které ve Viklického úpravě odkazuje k Barryho bondovskému tématu. Ano, je to zábava pro muzikanty, i pro posluchače.

Emil Viklický Trio hraje Suchého a Šlitra je výmluvný titul – co k prosté oznamovací větě dodávat? Šlitrova hudba nestárne a Viklický ukazuje, že je schopen nejrůznějších hudebních uchopení. Na této nahrávce odhaluje skrytá zákoutí původního materiálu, práci s hudebními vlivy, zejména těmi zámořskými. Viklický písně Suchého a Šlitra vrací obloukem zpět, do kolébky jazzu, do New Orleans, tam, kam vždycky patřila.

Info

Emil Viklický Trio – Hraje Suchého a Šlitra (Galén, 2019)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Celistvý zvukový příběh Frontier Guards

redakce 17.08.2019

Prokomponované IDM melodie se tu místy nebojí jít do minimal techno smyček, vše přitom doplňují i industriální rytmy a ruchy.

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

redakce 15.08.2019

Zatímco starým rapperům dochází nápady a kreativita, mladí se konečně dokázali vymanit z českého rapového archetypu obrovských teplákovek a čepic s rovným kšiltem.

Stále autentičtí Foals

redakce 04.08.2019

Už píseň Exits ukázala, že se Foals posouvají dál – a to jak pestřejší kombinací hudebních nástrojů, tak vokálními experimenty i novým obsahem.

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

redakce 02.08.2019

Deska Solastalgia je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu.

Miesto s názvom Schlagenheim (black midi)

redakce 29.07.2019

Štvorica násťročných chlapcov z Londýna zaujala už skôr tohto roku, keď vydala dvojsingel Talking Heads/Crow’s Peach. Teraz prichádzajú s debutom Schlagenheim.

Gangsterská odysea s přešlapy (Schoolboy Q)

redakce 27.07.2019

Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Jakou pozici v něm vedle Kendricka Lamarra nebo Ab-Soula zastává Schoolboy Q?

Stále stejné zásadní věci (Pád Hyperionu)

redakce 26.07.2019

Zrovna tak aktuální je jeho apel na vzájemnou empatii a všelidské hodnoty, které se v současné individualizované době vytrácí nebo značně relativizují.

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.

Temné, minimalistické i taneční okamžiky (Dead Janitor)

redakce 11.07.2019

Výsledkem soudobé IDM elektroniky mixované s industriální špínou a syrovostí je zvukově pestré album, které přináší temné, minimalistické i taneční okamžiky.