Články / Reporty

Žádný nostalgický večírek (Arctic Monkeys)

Žádný nostalgický večírek (Arctic Monkeys)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.08.2022

První, co se mi vybaví v souvislosti s Arctic Monkeys, je jejich komerčně průlomové album AM, které bylo u nás tak populární, že po jeho vydání v roce 2013 hrálo v každou denní dobu snad ve všech kavárnách. Jejich vůbec nejposlouchanější skladba Do I Wanna Know? má na Youtube přes miliardu zhlédnutí, což je v rockovém žánru poměrně ojedinělé, a neodmyslitelně patří na vrchní příčky playlistu minulé dekády. Kapela v Česku zatím hrála pouze jednou na Rock for People 2009, jejich živák z doby vydání AM na Austin City Limits jsem ale viděl opravdu hodněkrát. Kapela už čtyři roky nevydala žádnou novou píseň a novější skladby z desky Tranquility Base Hotel & Casino hraje pouze sporadicky. Ten závan nostalgie je lákavý, ale zároveň trochu děsivý…

Jako support vystoupili Inhaler, kteří odehráli set nabitý romantickými indie skladbami zabalenými do reverbu. Byl v tom nádech osmdesátkových rockových hymen, někdy ozvláštněný tanečním rytmem. Skupinky fanoušků mávajících irskými vlajkami důrazně upozornily, odkud kapela pochází, což chtě nechtě rozvířilo proud myšlenek, který skončil až u „trochu“ slavnější kapely taktéž z Dublinu. Najednou nešlo tu podobnost přehlédnout. Ale v záři pomalu zapadajícího slunce to byl opravdu příjemný zážitek.

Arctic Monkeys nastoupili krátce po osmé. Úvodní pásmo pěti nebo šesti bangerů vybraných hlavně z Favourite Worst Nightmare a Humbug dostalo lidi pod tlak, který se uvolnil až s ironickým love songem Why'd You Only Call Me When You're High? Prostřední část koncertu definovaly hlavně baladičtěji laděné písně, v nichž se projevila síla Turnerova neotřelého rukopisu coby textaře/skladatele a interpreta, který suverénně kombinuje technické riffy a neobvyklé frázování v různých hlasových polohách. Zároveň to ale byla chvíle, kdy si člověk zvládl bez stresu odejít pro pití.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Jak se dál stmívalo, dostával se do popředí stage art. Za kapelou byl dvojitý kruh, uvnitř něj promítací plátno a na něm se zobrazovaly záběry z kamer na jednotlivé muzikanty. Ty byly tu a tam ozvláštněné opakováním obrazu, což působilo jako koukat se do nekonečného zrcadla. Těsně před koncem, kdy zazněla Do I Wanna Know?, se z kruhu spustila disko koule a na plátně se objevil shluky bílých bodů, čímž kapela zřejmě odkazovala na černobílou grafiku klipu k této písni a celého alba AM. Pak přišel třípísňový přídavek a po něm nekompromisní konec. Ve vzduchu visela ukřivděnost vyvolaná tím, že skupina ani její frontman po celou dobu s publikem kromě asi tří vět nekomunikovali a ani v závěru nezaznělo rozloučení.

Obava z toho, že to bude jen nostalgický večírek, se každopádně nenaplnila. Tvorba Arctic Monkeys dosahuje nadčasových kvalit, kapela také vždycky dbala o to, aby studiové verze zvládala perfektně zahrát i naživo, což byla zejména po AM stále větší výzva, ale povedlo se to dokonale. Vystoupení bylo dost podobné tomu z Austinu roku 2013, ale to není výčitka. Naopak je úctyhodné, že něco, co fungovalo před deseti lety, je stále zábavné, přitažlivé a funkční.

Info

AArctic Monkeys (uk) + Inhaler (ir)
18. 8. 2022 Výstaviště Praha, Praha

foto © Pavla Dolanská

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace