Zagami Jericho aneb dospívání v internetových kulisách města

Ještě nemá ani maturitu, ale už stihla vydat album City Is My Church, se kterým to dotáhla na nominaci pro Objev roku cen Vinyla. Její deska je nasáklá barvitou internetovou kulturou, ozvěnami osmdesátkového synthwavu, cyberpunkem, ale také současnou podobou future popu, kterou Zagami Jericho naposlouchává z labelu PC Music. Deska však zůstává především vyprávěním o dospívání v kulisách jednoho města a nekonečna internetových možností. Vinylu si sice neodnesla, ale společně s divokou kartou ve Startéru Radia Wave si připravila solidní základ pro únik z online bubliny do reálného světa.

Sedím v jedné z kaváren na Národní třídě. Zagami mezitím dobíhá z jiné, do té s příhodným názvem, kterou si sama vybrala jako místo setkání. Otázku na její umělecké jméno tedy odkládám na neurčito a během ladění diktafonu v rušném Jerichu zjišťuju, že Zagami nečte žádná hudební média, Full Moon nevyjímaje. A tak jí ukazuju lednové číslo s krátkou recenzí její desky. A zatímco si ji Zagami fotí na Instastories, zapínám nahrávání.

V článku, který jsem ti právě ukázal, Karel Veselý píše, že kdyby u nás fungoval hudební byznys, tak by se kolem tebe začali slétávat manažeři a média by začala psát o české Grimes. Jaký je tvůj kontakt s hudebním byznysem?
Bylo mi jasné, že někdo dřív nebo později Grimes vytáhne… Měla jsem obrovské štěstí, že si mě našla moje manažerka Anežka. Ona řeší všechny věci kolem, takže já žádný kontakt s hudebním průmyslem nemám. Prý jí někdo poslal moji hudbu a ona hned věděla, že jsem pro ni to pravé a že mě chce zastupovat.

Kolik máš za sebou koncertů?
Ty jo! Jeden, dva… asi tři. Jeden byl v Chapeau Rouge v rámci studentského festivalu. Pak jsem hrála na další studentské akci v MeetFactory, ale to nerada počítám mezi oficiální koncerty, protože byl hrozně ozvučený. Ten poslední byl ve Futuru, kde se i natáčelo pro televizi.

Kdy tě napadlo vydat se na sólovou dráhu?
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych si udělala kapelu nebo dlouhodobější projekt. Mě totiž hrozně obtěžuje s někým spolupracovat. Jednorázové spolupráce jsou v pohodě, ale delší ne. Nejde ani tak o čas, jako o to, že mám zatím dostatek svých nápadů i schopností.

Kde jsi je získala?
Táta je hudebník. Působil v kapele Datwerk a dělal hlavní hudební motivy do první Mafie. Měli jsme doma studio a klávesy, takže jsem v tom prakticky vyrůstala.

Takže tě lákalo vyzkoušet si pracovat v hudebních programech kvůli němu?
Kvůli němu asi ne. Šlo o to, co ty nástroje umí. Třeba maminka krásně šije, takže jsem jako malá pořád létala od stroje, kde jsem si šila plyšáky, ke klávesám, které mě nakonec chytly více, když jsem zjistila, že mi to jde. Jeden rok jsem chodila na klavír, ale to nevydrželo, prakticky neumím noty. Se softwarem jsem se naučila sama. Když jsem něco nevěděla, tak jsem se zeptala táty, ale rozhodně to nebylo tak, že by celou dobu stál za mnou. Všechno je stoprocentně moje práce.

Jak tě napadlo vydat se směrem k synthwavu?
To je docela ošemetné, protože já synthwave nevnímám jako hudební směr, ale jako komplexní estetiku a internetový movement. Rozhodně to není žánr nebo věc, u které bych chtěla zůstat napořád. Synthwave společně s Hotline Miami, která to celé nakopla, mi hluboce promluvily do duše. Osmdesátky, oblečení a neony pro mě najednou byly nejlepší cestou. Album je sice laděné tímhle směrem, ale určitě u toho nezůstanu.

Máš už další nápady?
Zrovna dělám na EP, kde budou tři songy. Bude to… no, pořád hodně popové, protože pop poslouchám hodně a nemůžu ho ve své tvorbě ignorovat. Zároveň se ale snažím míchat do něj noise a méně libozvučné zvuky. Jde mi o kontrast. Chci používat známou strukturu, ale přidávat do ní věci, které si člověk na MTV neposlechne.

Co za hudbu máš zrovna v telefonu?
Teď hodně poslouchám label PC Music. Mám tam třeba úžasnou věc Friday Night od GFOTY, kterou můžu jet třeba desetkrát za sebou. Je to hrozně veselé, hudebně skvěle udělané, ale zároveň ironické jako celý PC Music… Ale mám zrovna nový telefon, takže tam toho moc nemám. Vlastně ještě pár věcí od Grimes.

Celý rozhovor hledejte v magazínu Full Moon #71.