Broněx | Články / Reporty | 02.12.2013
Rozsah tvorby Tomáše Vtípila sahá od filmové a scénické hudby přes působení v kapele DG 307 až po pouliční šraml Urband. Tahle rozmanitost je v jeho pojetí hledáním vnitřní jednoty, prolamováním toho, co bývá v různých kontextech vnímané jako chyba. Kontaminací na různých úrovních. Na křest své druhé sólové desky Syntax Error, který proběhl v brněnském Kabinetu Múz, zval Tomáš Vtípil tajemně slovy, že půjde o „komponovaný večer, jak se říkalo dřív“. Možná trochu moc myšlenek na začátek – jak tohle všechno může vypadat v praxi?
Pódium Kabinetu Múz bylo nachystáno pro smyčcové kvarteto Miloslav Ištvan Quartett, po straně velký pult s laptopem a spoustou krabiček a v hledišti gauče a další místa na sezení. Mám tak trochu podezření, že i tohle bylo součástí myšlenky večera, poslech vsedě je vždycky jiný a v klubu působí poněkud neobvykle. Večer bez zbytečného úvodu začal právě Miloslav Ištvan Quartett skladbou Tomáše Vtípila. Z počátečního škrábání smyčců se postupně vynořila bohatá zvuková plocha, která příjemně ukolébávala, a Tomáš Vtípil jenom čas od času nenásilně přidával samply zahuhlaných hlasů. Střih. Ponoření do příjemného proudu brutálně narušila ostrá elektronika, basy začaly zničehonic fyzicky otřásat prostorem. Hudebníci z kvarteta beze slova odešli. Zůstal jen muž za pultem a čtyři opuštěné notové stojany. Pro potlesk nebyl prostor, tady se nehrálo na vzájemné uznání, děkovačky a poplácávání po zádech při příležitosti křtu. V tu chvíli bylo jasné, že tenhle večer jde jen a jen o hudební výraz.
Druhá půlka tak byla čistě v podání Tomáše Vtípila a uvedení nového alba, které vyšlo ve formě „prázdného“ bookletu s digitálním downloadem. Koncert se pohyboval na pomezí DJ setu a občasných improvizovaných pasáží. Tvrdá elektronika se přelévala do klidných ambientních ploch, přes tepající beaty do noisového burácení. Vokál, jednou deklamovaný naživo, jindy jako součást podkladů, mohl připomenout WWWéčka, ale kdo by se zdržoval zbytečným přirovnáváním? Strojové zvuky tu a tam rozčísly klidně znějící housle a zvuky smyčkované v reálném čase. Nejvýrazněji vystupoval do popředí elektronický podklad, z něhož byla patrná ucelenost skladeb.
Snaha představit nové tracky ve své kompaktnosti možná znamenala méně improvizace, než bývá zvykem u sólových koncertů Tomáše Vtípila, ale přídavek to vyvážil vrchovatě. Housle přes zkreslené kombo jako vzývání Johna Calea z velvetovských časů, v šamanském rytmu zběsilého zavírání a otevírání laptopu...
„Vlastně jsem přemýšlel, jakým způsobem mám dneska to nové album představit...“
„Zahraj to naživo, s houslema!“
„Naživo to bude každopádně. Jakej je rozdíl mezi tím, jestli zmáčku strunu na houslích nebo mezerník?“
Alibismus? Ale kdeže. Jasná idea a opovrhování hranicemi. Prostupovalo celým večerem.
Tomáš Vtípil: křest Syntax Error
28. 11. 2013, Kabinet múz, Brno
foto © Jan Prokopius
Julia Pátá 03.12.2023
„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?