Články / Reporty

Zapalte plíce, až zčernají!

Zapalte plíce, až zčernají!

waghiss666 | Články / Reporty | 17.05.2014

Vzpomínám na první rande s vůní kafe a cigaret. V exilu na párty, co se nikdy nemohla stát, sahá H. na klávesnici a s jistotou chirurga vytančí prsty jen dvě slova. Postačí, aby už nic nebylo jako dřív.
(I’m tied to the seat.)

Od té doby plíce ztmavly a po Saade se pošilhávalo, jakožto autorech domácí desky roku, čím dál okatěji. Četl jsem, ale neposlouchal. A nelituju jediného tónu, co nezazněl. Stačí na to dva, ale nadělají víc rachotu než kdejaký osmdesátkový řezník. Písničky prorostlé stoner a grunge kytarama, zmačkané v koulích hluků a šumů hází po zlomku trpělivých, než se Cvaldovi spustí krev z nosu. Posmrkává a kryje se hřívou, občas svleče něhu na kost, a nikdy ne na déle, než je potřeba k postavení bouraných základů. Do první řady se po boku Banána staví pán s cigárem a v nepozorovaný moment je popliván malinovkou z Ivanových úst. Nechci vědět, jestli se ti dva znají, chci si tenhle dvojsmyslný moment pamatovat. S rizikem arogantní nálepky na týle marně zkouším přesvědčit okolí, že onoho večera domácí předskokan dopadl dál než hlavní borci a zabořil se do půdy paměti až po kolena. Krásné seznámení, tykejte mi.
(…and I want to warn you…)

První otázka mi zůstane nezodpovězená: proběhla zvukovka před otevřením klubu nebo nikdy? Na druhou si odpovím ihned (bere Mish?) a na tu třetí postupem večera: co je tohle za pičovinu? Upištěná kytara s echem, basačka, co neumí hrát, robotická bubenice a fetka v leopardu? Co tu vlastně dělám?! Pozorovatelů moc nepřibylo a já se jim ani moc nedivil. Až pak mi to došlo. Všechno, co neumím vysvětlit. Punk rock klasičtějšího střihu, zasviněný skvrnama od piva a děravý od típnutých cigár, koketuje s prvky následující vlny pojmenované Greilem Marcusem. Takhle sebevědomého nerespektování moderních prvků nejsme svědky často. Nový singl, utopený v pochmurnějším nálevu, navnadil na budoucí minulost, nejlíp ale zněly pecky z předloňské Sorry. Zpěvačka ječí a svíjí se v rytmu manifestu tzv. hnutí “mampičismu“, ale jestli někoho přetáhne na svou stranu, ji nezajímá, basačka v hábitu zase mimo rytmus, tak to mám rád. Jestli je punk mrtvý, vykopejte hroby! Může být koncert skvělý a strašný zároveň? Poslední I WANT AWAY FROM YOU převrátilo toho večera svůj význam naruby. Dvakrát.

Křepčící hlouček pankáčů se dožaduje dezertu, a tak zvukař vypouští krabici od mlíka s fotkou Grahama Coxona do víru večera. Vzpomínám na první rande za tónů Kafe a Telky. A s cigárem, co napoví, že už nic nebude jako dřív…
(What did he say?)

Info

White Lung (can) + Saade
15. 5. 2014, Futurum Music Bar, Praha

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...