Články / Reporty

Zapalte plíce, až zčernají!

Zapalte plíce, až zčernají!

waghiss666 | Články / Reporty | 17.05.2014

Vzpomínám na první rande s vůní kafe a cigaret. V exilu na párty, co se nikdy nemohla stát, sahá H. na klávesnici a s jistotou chirurga vytančí prsty jen dvě slova. Postačí, aby už nic nebylo jako dřív.
(I’m tied to the seat.)

Od té doby plíce ztmavly a po Saade se pošilhávalo, jakožto autorech domácí desky roku, čím dál okatěji. Četl jsem, ale neposlouchal. A nelituju jediného tónu, co nezazněl. Stačí na to dva, ale nadělají víc rachotu než kdejaký osmdesátkový řezník. Písničky prorostlé stoner a grunge kytarama, zmačkané v koulích hluků a šumů hází po zlomku trpělivých, než se Cvaldovi spustí krev z nosu. Posmrkává a kryje se hřívou, občas svleče něhu na kost, a nikdy ne na déle, než je potřeba k postavení bouraných základů. Do první řady se po boku Banána staví pán s cigárem a v nepozorovaný moment je popliván malinovkou z Ivanových úst. Nechci vědět, jestli se ti dva znají, chci si tenhle dvojsmyslný moment pamatovat. S rizikem arogantní nálepky na týle marně zkouším přesvědčit okolí, že onoho večera domácí předskokan dopadl dál než hlavní borci a zabořil se do půdy paměti až po kolena. Krásné seznámení, tykejte mi.
(…and I want to warn you…)

První otázka mi zůstane nezodpovězená: proběhla zvukovka před otevřením klubu nebo nikdy? Na druhou si odpovím ihned (bere Mish?) a na tu třetí postupem večera: co je tohle za pičovinu? Upištěná kytara s echem, basačka, co neumí hrát, robotická bubenice a fetka v leopardu? Co tu vlastně dělám?! Pozorovatelů moc nepřibylo a já se jim ani moc nedivil. Až pak mi to došlo. Všechno, co neumím vysvětlit. Punk rock klasičtějšího střihu, zasviněný skvrnama od piva a děravý od típnutých cigár, koketuje s prvky následující vlny pojmenované Greilem Marcusem. Takhle sebevědomého nerespektování moderních prvků nejsme svědky často. Nový singl, utopený v pochmurnějším nálevu, navnadil na budoucí minulost, nejlíp ale zněly pecky z předloňské Sorry. Zpěvačka ječí a svíjí se v rytmu manifestu tzv. hnutí “mampičismu“, ale jestli někoho přetáhne na svou stranu, ji nezajímá, basačka v hábitu zase mimo rytmus, tak to mám rád. Jestli je punk mrtvý, vykopejte hroby! Může být koncert skvělý a strašný zároveň? Poslední I WANT AWAY FROM YOU převrátilo toho večera svůj význam naruby. Dvakrát.

Křepčící hlouček pankáčů se dožaduje dezertu, a tak zvukař vypouští krabici od mlíka s fotkou Grahama Coxona do víru večera. Vzpomínám na první rande za tónů Kafe a Telky. A s cigárem, co napoví, že už nic nebude jako dřív…
(What did he say?)

Info

White Lung (can) + Saade
15. 5. 2014, Futurum Music Bar, Praha

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.