Dominik Polívka | Články / Reporty | 30.10.2019
Zhruba týden před začátkem akce hlásil pořadatel osmdesát procent prodaných lístků. Nezvratný sold out neměl překvapit, stejně jako absence předkapely. Jednak proto, že Archive jsou schopní hrát hodiny v kuse, a druhak se jedná o oslavu pětadvacátého výročí fungování kapely. Číslice 25 je i názvem nové kompilace, jež vyšla začátkem května, nabízející retrospektivu společně s dříve nevydanými i novými písněmi a obsahujícími i kolaboraci s garage/rock’n’rollovými Band of Skulls nebo Stevem Masonem (The Beta Band).
Start proběhl pár minut před ohlašovanou půl osmou, sál se v mžiku zaplnil, balkony nevyjímaje. Osmičlenný kolektiv spustil bezmála dvouhodinový set. Cinematický trip hop naplňovala souhra tří elektrických kytar, které oscilovaly mezi křehkým frázováním a dramatickým výrazem. Nástrojů bylo požehnaně, nechyběly početné samply smyčců či hřejivý zvuk elektrických varhan, které vytvářely bohatou strukturu skladeb navazujících jedna na druhou převážně bez prodlev a zbytečných proslovů.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Kraje pódia zabírali zakladatelé Darius Keeler a Danny Griffiths, korigující zbytek kapely mezi sebou. Keeler byl nejodvázanějším aktérem a burcoval bubeníka Stevea Barnarda pokaždé, když spustil chytlavý grow. Sám šteloval syntezátory, které svou podmanivou repeticí dostávaly do transu nejen jeho, ale i publikum. Barnardovy bubny zněly dostatečně mohutně na to, aby vyzvedly už tak epickou atmosféru danou reverby a echy podbarvených kytar a hlasů. Vyzáblý zpěvák a kytarista Dave Pen svým silným pronikavým hlasem při songu Baptism pořádně zacloumal Akropolí. Vážnost projevu mu ale narušovalo jalové držení kytary a taneční kreace připomínající Petra Marka z Midi Lidi, což bylo spíš kouzlo nechtěného. Ve skladbách zpíval po boku vlasatého kloboučníka Pollarda Berriera, který byl v projevu ležérnější, přesto naléhavý. „Feel, trust, obey,“ kázal přesvědčivě v písni Dangervisit. Ke dvojici zpěváků se průběžně přidávala Maria Q, jež se na podiu objevovala stejně rychle, jako mizela.
Vše bylo perfektně zahrané a do posledního detailu připravené. Hudba důmyslně ladila s psychedelickou světelnou show. Komunikace s publikem probíhala zřídka, a když už, tak bezděčně. Na vytleskávání ve skladbě Erase publikum reagovalo nenuceně, vkusně a skvěle to dokreslovalo gradující melancholickou atmosféru. Archive zazářili profesionálním přístupem a svěžestí, s jakou dokázali spojit staré i novější songy, demonstrovali synergii a kreativní pnutí každého jednotlivce na pódiu. Když přežít triphopovou minulost, tak takhle.
Archive (uk)
28. 10. 2019 Palác Akropolis, Praha
foto © Kuba Václavek
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.