Akana | Články / Profily | 25.01.2015
Porcovat osobnost Patti Smith na hudební, literární a jiné roviny je ošemetná, ne-li přímo nesmyslná činnost. Patti je odjakživa komplexní umělkyně, pro níž je nejdůležitější vyjádření a teprve potom médium. Ne snad že by její muzika, hypoteticky osekaná o všechny kulturní souvislosti, upadala do průměru, ale teprve jako celistvá hudebně-literárně-dramatická výpověď se stává ojedinělou, nenapodobitelnou a přesvědčivou. Album Banga, první autorské po osmi letech, tuhle vrstevnatost znovu potvrzuje. Příznivci žánru, u jehož kolébky v polovině 70. let Patti mezi jinými stála, totiž punku, budou asi k téhle relativně vyklidněné desce hledat cestu těžko. Tedy pokud mezitím nezestárli/nevyzráli spolu s ní. Jenže punk není jen o zběsilém drhnutí tří akordů, ale především o postojích. A v těch je Patti Smith pořád pevná jako skála.
V písních jako by časem tlumila vnější expresivitu a přetavovala jí v soustředěnější, přemýšlivější proud myšlenek a emocí. Proud, který navzdory své nenápadnosti strhává stejnou silou jako běsnící peřeje. Taková byla už nahrávka Trampin' a Banga se nese v podobném duchu. Neokázalém, místy vyloženě intimním, usebraném, vláčně plynoucím, a přece ne unylém. Zpěv Patti zůstává nadále více zaříkáváním než tradičním rockovým vokálem (dlouhá je řada zpěvaček, které touto polohou fatálně ovlivnila), přitom je ale stále cituplnější, oddaný tématu a sdělení.
Léta stabilní doprovodný band (Kaye, Shanahan, Daugherty) málokdy přitlačí na pilu, snad jen Fuji-san a titulní song zažehnou rockovější jiskru. Písním ale dovedou vždy dát přesně to, co potřebují, opentlit jejich nevtíravé, ale výrazné melodické linky (April Fool, Fuji-san, prakticky celá první půlka) vyváženou, nepřeplácanou, a přitom atraktivní aranžérskou výzdobou. Skvělou práci odvedli například ve skladbě Mosaic, lehce připomínající sychravé country 16 Horsepower. K ruce jim je také nemalý počet hostů. Pro leckoho pikantní, ale ve skutečnosti zcela přirozená je přítomnost Johnnyho Deppa (Banga), rodinné vazby posilují potomci Jackson a Jesse Smithovi a Tom Verlaine nakonec na Pattiiných posledních deskách také patří téměř do rodiny.
Album postrádá výraznější tematické zastřešení. Patti se věnuje věcem veřejným i soukromým, čerpá inspiraci z knih (Banga), filmů (Tarkovsky), historie (Amerigo), současnosti (Fuji-san) i výtvarného umění (Constantine's Dream). Jako obvykle se neplačtivě ohlíží za zesnulými osobnostmi, které si získaly její obdiv – Amy Winehouse je věnovaná starosvětská balada This Is the Girl, herečce Marii Schneider zase píseň Maria. Stejně tradičním zjevem na novějších deskách Patti Smith je rozložení na písničkovější první a rozvolněnější, méně strukturovanou druhou polovinu. Jestliže pomyslnou A-stranu ještě občas zčeří svižnější rytmus, závěru dominují meditativní, hudebně-recitační kompozice se zvýšenou hladinou improvizace, Tarkovsky (The Second Stop Is Jupiter) a Constantine's Dream.
Desku uzavírá lehce aktualizovaná perla z repertoáru Neila Younga After the Gold Rush a těžko si lze představit příhodnější tečku. Nádherné písni se dostalo nádherné, pokorné interpretace, v níž ekologické poselství neuvadá pod tíhou patosu a které neublíží (naopak) ani dětsky žvatlající sbor v závěru. Svou nejnovější sbírku poetických zamyšlení i zanícených konfesí nemohla Patti Smith korunovat lépe.
Patti Smith – Banga (Columbia, 2012)
www.pattismith.net
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.
Dušan Šuster 29.06.2023
Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.
Jan Krejča 24.03.2023
Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.
redakce 15.03.2023
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.