Články / Reporty

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková | Články / Reporty | 10.03.2020

Dánska pesničkárka Agnes Obel je pozoruhodné stvorenie. Vystačí si s málom - jej jemné údery do klavíra a zasnený spev s príjemnou dávkou škandinávskej melanchólie už učarovali mnohým. Práve táto nezvyčajná zmes pritiahla v pondelok večer do divadla Hybernia, kde Agnes Obel predstavovala svoj nový album Myopia, rôznorodé publikum.

Nie som príliš zvyknutá na koncerty na sedenie a už vôbec nie v takto reprezentatívnych priestoroch. Koncert bol síce vypredaný, avšak pár minút pred avizovaným začiatkom stále nebol problém zbadať neobsadené sedačky. Prípravu som podcenila a belgickú predkapelu River Into Lake som si stihla napočúvať len zbežne. Z nahrávky zneli ako jednoduchý elektronický popík. Prekvapilo ma však, keď na modro nasvietenú scénu prišiel osamotený pán, ktorý sa predstavil ako Boris z Bruselu. Tvrdil, že je veľmi rád, že s nami môže chvíľu pobudnúť a zahrať nám. Z Borisa sa nakoniec vykľul vtipný spoločník, svoju kapelu predstavil vymenovaním nástrojov, na ktoré celú dobu hral len on. Bohužiaľ to nebola dostatočná náplasť na neodbytný pocit, že miestami vesmírne a miestami retro znejúca hudba sa na divadelné pódium nie príliš hodila. S fotografkou sme počas prestávky rozoberali, kde by to vyznelo lepšie, hlasujem za malý zafajčený bar s dvojkou červeného.

V pauze sa zo sály do foyer ozývalo hlasné čvirikanie. To bolo vlastne prítomné už pred prvým koncertom, jeho funkcia bola nejasná. Spolu so známym modrým osvetlením vo mne vyvolalo akýsi neprirodzený pocit, pri ktorom som si uvedomila absenciu scénografie. Tieto úvahy však prerušil nástup troch dám v čiernych kostýmoch s bielym topom, ku ktorým sa pridala aj samotná Agnes Obel odetá ako víla celá v bielom. Intro bolo akustické a potom sa Obel presunula za klavír a prihovorila publiku. Aj ona bola veľmi rada, že je v Prahe, spomínala na Palác Akropolis, kde hrala naposledy, údajne skvelé miesto, i keď viacej klubové ako toto majestátne divadlo.

Setlist tvorili staré aj nové pesničky a Agnes Obel sa ešte zopárkrát s germánskym prízvukom na angličtine prihovárala publiku. Dozvedeli sme sa, že dneska tam s nami sedí aj jej mama, a preto je interpretka nervózna, ale aj to, že čierna diera v jej hlave pohltila, ako sa po česky povie „thank you“. To vlastne nevadí, pretože štvorica žien na pódiu pod jej vedením predvádzala jednu jemnú klavírnu baladu za druhou, dva sláčikové nástroje dodávali zamatovému hlasu dávku melanchólie i nevtieravej naliehavosti.

Hoci som po hudobnej stránke očakávala trochu ohromujúcejší zážitok, nemôžem Agnes Obel s kapelou vyčítať neprofesionalitu. Rušivo však pôsobilo nasvietenie scény, ktoré sa menilo z ružového cez fialové až po modré. V druhej polovici sa na chvíľu rozsvietili obyčajné žlté žiarovky a scéna na chvíľu pôsobila prirodzene, možno i trochu magicky, ale po chvíli sa opäť pridali rušivé farby. Agnes Obel večer ukončila prídavkom a v jednom zo svojich posledných príhovorov konečne rozlúštila hádanku, ktorá ma trápila od samotného začiatku. Pred pesničkou Island of Doom spomenula, že bežne majú za sebou výzdobu, pripomínajúcu džungľu a zrovna k tejto pesničke by sa náramne hodila. To už neposúdim, ale aspoň som pochopila to neutíchajúce čvirikanie pred oboma vystúpeniami.

Info

Agnes Obel (dk) + River Into Lake (be)
9. 3. 2020 Divadlo Hybernia, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Romeo, Julie a Thom Yorke (Radio and Juliet)

Maria Pyatkina 09.08.2020

Romeo a Julie a Radiohead. Renomovaný choreograf Edward Clug pomocí současného tance vystihuje křehkou tragédii spojením dvou zásadních kulturních fenoménů.

Filmové Hradiště 2020: Filmovka bude!

Jakub Šíma, Michal Smrčina 09.08.2020

“Nic není, všechno zrušili. Všechno, Slovácké slavnosti vína a všechno ostatní taky, zůstala jenom filmovka.” Sám si nevybavím jinou akcí této velikosti, kterou by pořadatelé neodpískali. Všechna čest!

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020