Články / Reporty

Zástava srdce s Dälek

Zástava srdce s Dälek

Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 08.05.2017

Už když jsem na Belárii vystupovala z tramvaje a zamířila s malou skupinkou černě oblečených lidí s podobně nadšeným výrazem v očích směr Mayapur pokojíček, věděla jsem, že večer bude minimálně zajímavý. Nenápadnou brankou, cestičkou nasvícenou jemným světlem, mezi ploty, za kterými nic nežije, kolem lampy reagující na nedaleké beaty, a jste před Pokojíčkem, ze kterého se už linou povědomé zvuky Sifonovy produkce.

Na místě bývalé skládky, hned za zašlou slávou Chirany, na scéně, která je prozatím proslavená především techno koncerty a večírky, už kraloval Ondřej Anděra aka Sifon aka ten úžasnej z WWW. Černobílá pruhovaná projekce ozařovala tváře několika desítek lidí, kteří si přišli prvního muže elektronické alternativní scény poslechnout, jak hraje svůj sólový projekt. Z počátku to byla příjemná party hudba s několika vtipnými disco trylky, která významně nezaujala. Postupně se ale beaty lámaly a Sifon přitvrzoval, takže závěrem jste přestali vnímat okolí, uzavření do bubliny blaženého nevědomí.

Po takovém rozjezdu pak bohužel duo theclosing svým zajímavým, ale poklidným ambientem zastavilo to, co nastartoval Sifon, a hodně lidí vyhnalo na dvorek před Pokojíček.

fotogalerie z koncertu právě tady

Už se vám stalo, že od první sekundy víte, že je to to pravé? Láska na první pohled se tomu, myslím, říká, kdy se na chvíli odkysličí mozek, přestanete dýchat a po těle je husina. A pak celým tělem projede náraz, srdce zas naskočí a žene se dopředu novou, zatím neznámou energií. Nekompromisní temný hip hop v kombinaci s mnohovrstevnatými sonickými experimenty nedával šanci zastavit se, přemýšlet. MC Dälek aka Will Brooks klame tělem. Před koncertem lehce nabručený, nehybný, s očima upřenýma na zem, po prvních tónech a s mikrofonem v ruce vůdce, který posílá do publika jednu noisovou vlnu za druhou a vyvolává šílenství v kotli.

Nebyla jsem sama, kdo odcházel a pořád nechápal, co se to právě stalo. Vymotala jsem se zpět do modřanského světa, kde obyčejní smrtelníci nevěděli o ničem. Ten pocit výjimečnosti by měl zažít každý.

Info

Dälek (us), theclosing (at), Sifon – Siphon live
6. 5. 2017, Mayapur pokojíček, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.