Články / Reporty

Zavilí šakali ve Vile vyli (Jakob + Arms And Sleepers)

Zavilí šakali ve Vile vyli (Jakob + Arms And Sleepers)

blueskin | Články / Reporty | 07.05.2016

Tohle bude osobní. Arms and Sleepers byli jednou z kapel, kterým jsem ve svém promotérském období dělal koncert. Než přišlo vyúčtování od OSY, zdálo se dokonce, že půjde o můj jediný výdělečný podnik, což jsem tehdy nadšeně oslavil novou kérkou. Od té doby jsem AAS viděl ještě dvakrát, přičemž nejradši vzpomínám na předloňské vystoupení v Chapeau Rouge.

Do Vily Štvanice dorazili Arms and Sleepers v rámci turné k deseti letům existence souboru. Ten naživo v poslední době reprezentoval pouze bosenský Američan Mirza Ramic, výroční koncerty ale probíhaly v rozšířené sestavě, v níž nechyběl ani bubeník a kytarista. Tahle expanze se ale záhy ukázala být stejnou měrou požehnáním, i prokletím.

Jestliže byl Ramicův poslední pražský set jednoznačně nasměrovaný do budoucna, k čemuž patřily i nečekané momenty plné tvrdé klubové elektroniky, tentokrát se kolektivně bloumalo spíš v triphopové minulosti. Došlo i na skladby, které Arms and Sleepers tak často nehrají. Celé to nepostrádalo bezprostřednost a radost ze sdílení hudebních prožitků, příště by ale neškodilo trochu přidat na rozmanitosti a dynamice prezentovaného materiálu.

Dynamika je naopak slovo, které se zdá beze zbytku vystihovat koncert skupiny Jakob. Novozélandští matadoři instrumentálního postrocku v Česku vystupovali poprvé a svou premiéru náležitě využili. Od prvních tónů si vyprodanou Vilu podmanili a návštěvníky ze svého sevření nepustili až do úplného konce.

Jsou koncerty, které si více užijete hlavou než zbytkem těla, a pak jsou takové, které si tělo užije a hlavu se doporučuje po dobu trvání koncertu spíše vypnout. Tohle byl ten vzácný případ, kdy si hlava i tělo přišly na své rovným dílem. Ne že by produkce Jakob nějak zvlášť strhávala k tanci, přesto byl ale fyzický rozměr jejich hudby patrný například v hutných basových linkách Maurice Becketta.

fotogalerii z koncertu si prohlédněte zde

Hlava si zase užívala precizně vystavěné skladby, které by mohly sloužit jako učebnicová definice postrockových postupů. Jakob jsou živoucím důkazem toho, že k dosažení úspěchu v často vysmívaném žánru není třeba pentlit skladby tolik módní elektronikou či dalšími zbytečnými ornamenty. Stačí solidní základ, na který si vystačíte s kytarou, basou a bicími.

Zvláštností večera byl fakt, že nešlo ani tak o vystoupení předkapely následované koncertem hlavní hvězdy. Obě kapely dostaly tentýž prostor, což se negativně odrazilo v délce pauzy mezi oběma koncerty. Prostředí Vily a jejího okolí ale umožňovalo využít čas prozkoumáváním tohoto stále ještě poměrně nezvyklého koncertního sálu. Přes všechny jeho zjevné i skryté nedostatky je namístě přání, aby se tam podobné akce konaly častěji.

Info

Jakob (nz) + Arms and Sleepers (us)
4. 5. 2016, Vila Štvanice, Praha

foto © Elina Richter

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.