redakce | Články / Reporty | 07.11.2017
Když sbalíš kufr a zabouchneš za sebou dveře rodného domu. Otevřeš druhé na koleji, vybalíš zavařovačky s proviantem a pozdravíš neznámého na posteli nad tebou. Tak začíná vysokoškolský život i autorská inscenace MATE olomouckého Divadla na cucky, kterou prvního listopadu hostila produkční platforma Industra Stage, divadelní projekt, který právě zažívá svůj restart.
V krátkých scénkách nás inscenace provádí životem dvou kluků na vysoké, kteří řeší školu, zábavu, holky a taky jiné kluky. Postupuje chronologicky, i když útržkovitě studiem dvou budoucích inženýrů, kteří spolu sdílejí existenční i existenciální starosti a prostor na koleji. Z Bořka a Viktora se postupně stávají přátelé, kteří si neváhají pomoct dostat se do průšvihu nebo z něj. Kromě banálních témat stravování a školních zápočtů se řeší také téma odlišné sexuální orientace a s tím spojené obavy s přijetí okolím. Inscenace však nejde do hloubky, prostřednictvím jednotlivých krátkých sekvencí vytvoří situaci, kterou vzápětí nahradí situací zcela jinou. Situace vážné jsou střídány situacemi humornými v rychlém sledu. Útržkovitá forma připomíná album, co si prohlížíme s přáteli, fotky vyvolávají společné vzpomínky, které není nutné doříkávat. Stačí načrtnout, vždyť jsme u toho všichni byli - tenkrát.
Kromě velké lešeňové konstrukce tvořící palandu nadživotní velikosti prostor zaplňují zejména zavařovací sklenice různé velikosti i obsahu, některé zavěšené nad jevištěm, jednoduchá scénografie je v některých chvílích ozvláštněná promítáním obrazovky počítače při hraní online her. Rozlehlý prostor Industry kontrastuje se stísněnou realitu kolejního pokoje. V pokoji bydlí dva kluci Bořek (Bořek Joura) a Viktor (Viktor Zavadil).
fotogalerie z představení zde
Joura a Zavadil hrají studenty způsobem, jako by ani nehráli. Jsou to oni sami. Nejen že mají svá jména, i věk by téměř odpovídal, a tím, že se jedná o inscenaci autorskou, může si divák domýšlet, které situace skutečně zažili. V několika případech si zahrají i několik vedlejších postav – Joura vystoupí v krátké scéně jako jeho vlastní přítelkyně Klára a s rozevlátou parukou věrně napodobuje ženská gesta i mimiku, Zavadil si zahraje vrátného na kolejích. Ve scéně z večírku pak pomocí jednoduché kostýmní přeměny si oba zahrají vyhazovače.
Inscenace MATE Divadla na cucky je komickou hříčkou, pásmem historek, které se možná kdysi staly nebo mohly stát i vám v jednom z mnoha zatuchlých pokojů s okopaným nábytkem, na dlouhých chodbách kolejních budov.
Divadlo na cucky: MATE
1. 11. 2017 Industra Stage, Brno
foto © vrbaak
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.