Články / Recenze

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Richard Kutěj | Články / Recenze | 07.04.2020

OHODNOŤTE DESKU

Asi takto. Pinky in the Daylight je ode dne, co vyšlo toto album, nejlepším slaďákem vůbec. A i další písně z alba No Treasure But Hope britských elegánů Tindersticks aspirují na vysoké příčky. Tindersticks se totiž podařilo nahrát výjimečnou desku.

Ta nejlepší klišé, která milujeme na pomalých písních a slaďácích, plus originalita, aranžérská promyšlenost a vlastní zvuk. Tohle je dokonalá poklona žánru,, která jej zároveň i rozvíjí a v nových písních vybrušuje k další dokonalosti. Styl se vyvíjí a zní současně a neotřele. Je to vtahující a silné album postavené na něze, pomalosti a zároveň tu zní i nadhled a vtip. Myslím, že Britové se v Paříži, kde album vznikalo, museli krom tvrdé práce ve studiu i dobře bavit.

Nastoupí pomalý klavír a pak přijde procítěně civilní zpěv Stuarta A. Staplese. Něha zůstává a roli postupně přebírá jemný orchestrální doprovod. Pomalu se houpat. Takto zní úvodní For the Beauty. A pomalu to už zůstane. Tindersticks jsou ale zároveň příliš přemýšliví a hledající muzikanti na to, aby album znělo pořád ve stejné linii. Ne. Tindersticks ovládají několik způsobů, jak nahrát dokonale vypointovaný song. Bloky zvukové melancholie, i místa, kde až při několikátém poslechu vyjde najevo, jak důležitou roli tu hrají třeba bicí. Nevystupují do popředí, ladí a místy doslova nesou atmosféru. A takto zní i další nástroje. Nic nezní přeplácaně, a to ani v těch nejsladších okamžicích. V hlavní roli dokonalost, elegance, ladná souhra.

Pomalé písně se přitom dají hrát i energicky. A toto ovládají Tindersticks rovněž. Ty vypointované a atmosféru gradující mezihry i refrény. Vtipný úder činelu. Zpěv, který umí doslova nést a nebojí se ani gradovat. Lehce výjimečným songem je pak See My Girls. Lehce avantgardní a přes to něžný klavír v úvodu a pak přijde dokonalá kovbojská romantika i lehká rozervanost uprostřed nočního města. V tomhle romantickém stylu je pak občas povoleno i lehké, přiznané a zároveň vtipné balancování na hraně kýče. Umí to i Tindersticks. Ta trocha romantiky, která se při zpěvu někdy doslova lepí z úst, jako zbytky cukrkandlu. Pokud to ovšem dělají vyhraní muzikanti, hrající, a hrající si, s nadhledem a vkusem, je i tohle výhra.

Album plné pomalých písní, které ani na chvíli nenudí. Je to něžné, zábavné a vtahující. Neotřelé, své a silné. No, a že je to vlastně i ideální deska k nočnímu milování? Beze sporu. Bez obav lze ale pouštět i přes den. To zase pobaví svou hudebností.

Info

Tindersticks - No Treasure But Hope (Lucky Dog | City Slang, 2019)
album na Bandcampu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.