Články / Recenze

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Richard Kutěj | Články / Recenze | 07.04.2020

OHODNOŤTE DESKU

Asi takto. Pinky in the Daylight je ode dne, co vyšlo toto album, nejlepším slaďákem vůbec. A i další písně z alba No Treasure But Hope britských elegánů Tindersticks aspirují na vysoké příčky. Tindersticks se totiž podařilo nahrát výjimečnou desku.

Ta nejlepší klišé, která milujeme na pomalých písních a slaďácích, plus originalita, aranžérská promyšlenost a vlastní zvuk. Tohle je dokonalá poklona žánru,, která jej zároveň i rozvíjí a v nových písních vybrušuje k další dokonalosti. Styl se vyvíjí a zní současně a neotřele. Je to vtahující a silné album postavené na něze, pomalosti a zároveň tu zní i nadhled a vtip. Myslím, že Britové se v Paříži, kde album vznikalo, museli krom tvrdé práce ve studiu i dobře bavit.

Nastoupí pomalý klavír a pak přijde procítěně civilní zpěv Stuarta A. Staplese. Něha zůstává a roli postupně přebírá jemný orchestrální doprovod. Pomalu se houpat. Takto zní úvodní For the Beauty. A pomalu to už zůstane. Tindersticks jsou ale zároveň příliš přemýšliví a hledající muzikanti na to, aby album znělo pořád ve stejné linii. Ne. Tindersticks ovládají několik způsobů, jak nahrát dokonale vypointovaný song. Bloky zvukové melancholie, i místa, kde až při několikátém poslechu vyjde najevo, jak důležitou roli tu hrají třeba bicí. Nevystupují do popředí, ladí a místy doslova nesou atmosféru. A takto zní i další nástroje. Nic nezní přeplácaně, a to ani v těch nejsladších okamžicích. V hlavní roli dokonalost, elegance, ladná souhra.

Pomalé písně se přitom dají hrát i energicky. A toto ovládají Tindersticks rovněž. Ty vypointované a atmosféru gradující mezihry i refrény. Vtipný úder činelu. Zpěv, který umí doslova nést a nebojí se ani gradovat. Lehce výjimečným songem je pak See My Girls. Lehce avantgardní a přes to něžný klavír v úvodu a pak přijde dokonalá kovbojská romantika i lehká rozervanost uprostřed nočního města. V tomhle romantickém stylu je pak občas povoleno i lehké, přiznané a zároveň vtipné balancování na hraně kýče. Umí to i Tindersticks. Ta trocha romantiky, která se při zpěvu někdy doslova lepí z úst, jako zbytky cukrkandlu. Pokud to ovšem dělají vyhraní muzikanti, hrající, a hrající si, s nadhledem a vkusem, je i tohle výhra.

Album plné pomalých písní, které ani na chvíli nenudí. Je to něžné, zábavné a vtahující. Neotřelé, své a silné. No, a že je to vlastně i ideální deska k nočnímu milování? Beze sporu. Bez obav lze ale pouštět i přes den. To zase pobaví svou hudebností.

Info

Tindersticks - No Treasure But Hope (Lucky Dog | City Slang, 2019)
album na Bandcampu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.