Veronika Miksová | Články / Reporty | 03.11.2017
Proč voni sakra nezhasnou v lanovce ty světla, vždyť by ten výhled byl pak nadpozemskej, frfláme jak poslední spravedliví a úkosem odsuzujeme turisty-selfíčkáře cvakající nutně rozmazaný fotky, na kterých bude kulový vidět. Ne, tudy ne a kolik máš u sebe, tyvole jsme jak poslední žebráci, že sem si vzpomněla na ten na bankomat na Národce (aby jo když ročníky 86 oslovuji paní), du se vychcat a támhle je bankomat, cože voni už hrajou. Těhotná u vstupu, záblesk kabátu červené Karkulky Lu, letmý polibek, na víc není čas. Dnes to není o vlku. Brčko do pití chci, anebo ne.
“Jdu za tebou, stojím na místě.”
Od dob, kdy jsem v boji o denní chleba nucená mluvit víc, než je mi milé, a protažené dětské “a próóóč?” mě děsí víc než nákupní centrum, dokážu textově úsporný kapely docenit. Budějovický Sýček si s promotion hlavu neláme, o to milejší je návštěvnost. Co si to říkal, otče Libora II. Sýčka, onehdá na Šumavě, že jsou moc zábavoví? Že to říkáš zrovna ty, který oroduješ za Kurta Vileho s Courtney Barnett (budiž jim Malibu Beach lehká). Mělo by se ti dobře usínat, když slyšíš, co tvá krev pere do lidí. Radost - čirá hutná, pohlcující, svírající, skličující. Světská trojice se smýká na podlaze u knoflíků a druhé město se klepe pod našimi podrážkami. Prosinec je blízko, jako je daleko nová deska. Věřte mi, vždyť na úpatí Soví hatě, kde v osmdesátkách pořádal tajné skautské tábory Marek Orko Vácha, jsem si chodila hrát ještě jako cvrčátko.
Nesplachujte své chytré telefony do toalet, nealko švestka, alko hruška, vážně holky, Please the Trees hráli naživo se 420 people, musíte to slyšet/vidět. Ale kuš, směrem od pódia se pomalounku zvedá jiná vlna, naloží si vás na hřbet jako ty z dřevorytů Katshushiku Hokusai. Vlasatá čtyřka ze země vycházejícího slunce si nás obratně ladí na krautrockovou motoriku naroubovanou na psychedelii. Přisává se k našim útrobám jako nenechavé chobotnice k pohlaví a ústům lačné lovkyně perel s havraními vlasy. Přivírám oči, všechny komíhající ruce se najednou sbíhají jedním směrem jako chapadla ze Sna rybářovy ženy. Maniakální repetice cápků se slabostí pro minimalistické techno uznává z mezí jen ty krajní a hypnotickým zvukem ovládne celou Sedmičku. O tom samém I a O tom samém II (Übergleich Part I a II) zní mimo jiné názvy z debutu vydaného před dvěma lety u labelu GuruguruBrain. Říct, že Minami Deutsch přinášejí něco nového, by zavánělo hloupostí, někdy však pouze a jedině to, co důvěrně známe, přináší nejvyšší míru uspokojení.
Minami Deutsch (jap) + Sýček
28.10. 2017 Klub 007 Strahov, Praha
photo by Hana
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.